27 C 382/2025-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 32 740 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému 20 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit včetně smluvního úroku ve výši 40 % ročně. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, pročež žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně tak požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 20 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 740 Kč (tj. 0,1 % z dlužné jistiny za dobu od , datum, do , datum, ). Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne , datum, .2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (v textu rozsudku dále jen jako „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků.4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, opatřené datem , datum, , že žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr do úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou částku včetně dalších plateb. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem a adresou trvalého bydliště. Listina není opatřena podpisem žalovaného či jiným prostředkem způsobilým podpis nahradit.6. Z listin označených jako Potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , Potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, a Potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, , že z účtu žalobkyně, byly provedeny platby na bankovní účet číslo , č. účtu, v celkové výši 20 000 Kč, a to platbou ze dne , datum, ve výši 10 000 Kč, ze dne , datum, ve výši 5 000 Kč a ze dne , datum, ve výši 5 000 Kč. Platby byly identifikovány pod VS , var. symbol, . Platby byly provedeny prostřednictvím společnosti , právnická osoba7. Z Přípisu od společnosti , právnická osoba, ., ze dne , datum, , že společnost eviduje účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného.8. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky v celkové výši 70 606,44 Kč nejpozději do 3 dnů. Dopis byl žalovanému odeslán na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru dne , datum, (zjištěno z Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).9. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:10. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu, žalobkyně však poskytla žalovanému celkem částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný doposud neuhradil ničeho.11. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:13. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, avšak tato nebyla opatřena podpisem žalovaného či prostředkem způsobilým podpis nahradit, přičemž toliko z této listiny ani nebylo prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla mezi účastníky uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku za splnění podmínek § 562 odst. 1 o. z. Soud byl proto připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst 1 a 3 o. s. ř., nechť doplní tvrzení a důkazy ke způsobu uzavření smlouvy, avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění zásadně až na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z § 122 odst. 1 o. s. ř. Soud nadto konstatuje, že i za situace, kdy by bylo dovozeno uzavření smlouvy, nelze přehlédnout, že žalobkyně před jejím uzavřením nepostupovala s náležitou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalované a výsledek v řízení by byl stejný.14. Oproti tomu však soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že žalobkyně poskytla žalovanému třemi platbami částky 10 000 Kč, 5 000 Kč a 5 000 Kč bez prokázaného právního důvodu převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se přijetím těchto částek bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Jelikož žalovaný doposud neuhradil žalobkyni ničeho, soud žalobě vyhověl právě ohledně částky 20 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud vzal dále za prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne , datum, , jež byla žalovanému odeslána dne , datum, a soud tak má podle § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného třetí pracovní den po odeslání, tudíž, vzhledem k poskytnuté třídenní lhůtě k úhradě, se žalovaný dostal do prodlení dne , datum, . Soud tedy vyhověl co do úrokového příslušenství v žalobě v takovém rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku; úroky přitom byly přiznány podle § 1970 o. z. a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.)15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se domáhala zaplacení celkem částky 32 740 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 20 000 Kč (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky 12 740 Kč (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 61 % a neúspěch 39 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 22 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. a) a písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Odměna za tyto úkony byla stanovena dle § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 2 100 Kč (3 x 700 Kč). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů dle ust. § 14b odst. 6 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Náhrada 21 % DPH dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad (tj. z částky 2 400 Kč) odpovídá částce 504 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal soudní poplatek ve výši 1 637 Kč (tj. poplatek již zaplacený spolu s jeho doplatkem dle výroku IV. tohoto rozsudku). Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 4 541 Kč pak náleží žalobkyni 22 %, což představuje částka 999 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po , datum, , tedy za účinnosti tohoto ustanovení vyhlášky.16. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.17. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 1 310 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, a to ve výši 1 637 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 327 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 7 odst. 1 věta druhá zákona o soudních poplatcích.