40 C 355/2025-15 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 9. 2025 domáhal po žalované zaplacení částky 19 500 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že dne 2. 9. 2024 uzavřela s žalovanou distančním způsobem Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 4 500 Kč. Žalovaná požádala o úvěr prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, . Úvěr byl splatný nejpozději dne 2. 10. 2024. Žalované byla odeslána předžalobní výzva.2. Žalovaná se nevyjádřila.3. K jednání konanému dne 31. 3. 2026 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z listiny označené jako Smlouva o úvěru soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník, kdy předmětem této smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalované částku 15 000 Kč jako spotřebitelský úvěr, celková splatná částka 19 500 Kč, datum splatnosti 2. 10 2024, RPSN 2 355 %, úroková sazba 1 % denně. Smlouva je datována dnem 2. 9. 2024 a je opatřena podpisem za žalobkyně. V místě podpisu dlužníka je uvedeno: „, Jméno žalované, “. Z listiny Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že v této listině jsou uvedeny základní informace o spotřebitelském úvěru a tato listina není opatřena podpisem žalobkyně ani žalované. Z listiny Potvrzení o provedené platbě ve spojení se Sdělením , právnická osoba, . bylo zjištěno, že dne 2. 9. 2024 byla na účet žalované připsána částka odeslaná žalobkyní ve výši 15 000 Kč. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ve spojení s podacím lístkem a Sledováním zásilky soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 21 389,34 Kč do tří dnů, s upozorněním na zahájení soudního řízení, nebude-li žalovanou hrazeno. Výzva byla žalované odeslána dne 2. 9. 2025.5. Po právní stránce soud posoudil předloženou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).6. Jelikož žalobkyně uzavírala smlouvu o úvěru v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná nikoli, je potřeba na smluvní vztah aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (dále jen ZoSÚ), neboť tvrzená smlouva naplňuje znaky spotřebitelského úvěru, jak jej vymezuje § 2 tohoto zákona. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru byla povinna před jeho poskytnutím posoudit úvěruschopnost žalované tento úvěr splácet (§ 3 písm. c) ZoSÚ). Poskytovatel úvěru posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 ZoSÚ). Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 ZoSÚ), , což odpovídá judikatuře Soudního dvora Evropské unie. V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.7. Soud nevzal za prokázáno, že žalobkyně při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, neboť tato svá skutková tvrzení nepodložila dostatečnými důkazy.8. Pro úplnost soud dodává, že rovněž nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva, tj. elektronicky, protože z předložené listiny ani ve spojení s ostatními předloženými důkazy se tato skutečnost nepodává.9. Žalobkyně tvrdila, že předmětná smlouva byla uzavřena s žalovanou elektronicky. Podle zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru v elektronické transakce, v němž jsou zakotveny požadavky na elektronický podpis, lze k podepisování elektronickým podpisem použít kvalifikovaný elektronický podpis (srov. § 5), uznávaný elektronický podpis (srov. § 6), nebo případně jiný typ elektronického podpisu (srov. § 7), tj. všechny typy elektronických podpisů, které zná nařízení eIDAS (nařízení EU č. 910/2014). Podle legální definice elektronického podpisu uvedené v čl. 3 bodu 10 nařízení eIDAS lze za elektronický podpis považovat jakákoliv data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. Přestože elektronický podpis je vymezen velmi široce, žádnou z výše uvedených forem podpisu smlouva neobsahuje.10. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění tvrzení a označení důkazů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok, popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.11. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena do dispozice žalované, byla dne 20. 1. 2026..12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 15 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinna toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě ohledně této částky vyhověl (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 24. 1. 2026, což je první prokázaný den prodlení žalované. Výše zákonného úroku z prodlení ke dni zesplatnění činila 11,5 %, a proto soud zavázal žalovanou hradit úrok z prodlení v této výši (výrok I.).13. V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul (výrok II.).14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Procesní úspěch žalobkyně při zohlednění požadovaného příslušenství činil 50 %. Plně úspěšné žalobkyni by vzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 300 Kč (plus DPH), sestávající z odměny za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 1 200 Kč (3 x 300 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových výdajů, a to za první tři úkony podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále žalobkyni náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Jelikož byla žalobkyně úspěšná v 50 %, přiznal jí soud na nákladech řízení částku 1 150 Kč spolu s DPH ve výši 157 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 1 307 Kč. Soud v předmětné věci aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je mu známo, že u něj již byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaná povinna podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.15. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.