54 C 282/2022-130 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 7. 7 2022 domáhal po žalované celkem zaplacení částky 443 324,50 Kč s příslušenstvím, z toho částku 143 324,50 Kč na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech na obhajobu žalobce v trestním řízení a částku 300 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalobce způsobenou nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a samotným trestním stíháním. Žaloba byla odůvodněna tím, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie , Anonymizováno, kraje, Odboru , Anonymizováno, kriminality, č. j. , Anonymizováno, , ze dne 20. 6. 2017, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro pomoc k zvlášť závažnému zločinu podvodu podle ustanovení § 209, odst. 1, odst. 5, písm. a) trestního zákoníku. Následně ve věci probíhalo přípravné řízení, byly prováděny výslechy svědků a další důkazy a dne 18. 4. 2018 bylo ukončeno přípravné řízení prostudováním trestního spisu. Poté byla na žalobce podána Krajským státním zástupcem v , adresa, obžaloba ke Krajskému soudu v , adresa, a konalo se několik hlavních líčení. Rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 15. 2. 2019, č. j. , spisová značka, , byl žalobce v plném rozsahu obžaloby zproštěn podle § 226 písm. a) trestního řádu. K odvolání státního zástupce byl usnesením Vrchního soudu v , Anonymizováno, ze dne 22. 1. 2020, č. j. , spisová značka, , uvedený rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc byla tomuto vrácena k dalšímu řízení. Následně byl po dalším hlavním líčení žalobce rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. , spisová značka, , opět v plném rozsahu obžaloby zproštěn podle § 226, písm. b) trestního řádu. Státní zástupce si po vyhlášení tohoto rozsudku ponechal lhůtu k vyjádření a vzhledem k tomu, že po doručení rozsudku odvolání v zákonné lhůtě nepodal, nabyl zprošťující rozsudek dne 5. 8. 2021 právní moci. Tím bylo trestní stíhání žalobce skončeno. Vzhledem k tomu, že žalobce byl v trestním řízení zproštěn obžaloby, je třeba usnesení o zahájení trestního stíhání v tomto případě považovat za nezákonné rozhodnutí, kterým mu byla způsobena škoda, když si k ochraně svých zájmů ve svém trestním stíhání zvolil obhájce. Odpovědnost státu vůči žalobci za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím se řídí zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále tak jen „zákon“) V rámci obhajoby žalobce byly provedeny úkony obhajoby, kdy výše hodnoty úkonu právní služby obhájce, vykonaného při obhajobě žalobce dle § 10, odst. 3, písm. c) advokátního tarifu, činí částku 2 300 Kč a k tomu příslušnou DPH, neboť obhájce žalobce je plátcem DPH. Žalobce uhradil na nákladech obhajoby smluvní odměnu v částce celkem 254 100 Kč, vyúčtovaných fakturou č. , hodnota, , splatnou 28. 7. 2017, na částku 96 800 Kč; fakturou č. , hodnota, , splatnou 20. 7. 2018 na částku 96 800 Kč a fakturou č. , hodnota, , splatnou 19. 6. 2019, na částku 60 500 Kč, avšak na náhradě škody uplatňuje v souladu s judikaturou částku vypočtenou dle zásad pro stanovení mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu ve výši 143 324,50 Kč, když náklady obhajoby za úkony právní služby obhájce a související hotové výdaje - režijní paušály k jednotlivým úkonům, vypočtené podle advokátního tarifu by činily celkem 143 324,50 Kč. Trestní stíhání žalobce trvalo cca 4 roky. Délku trestního stíhání sice nelze označit za nepřiměřenou, ovšem jde již o délku, která není zanedbatelná a má také dopad na intenzitu zásahu do práv žalobce tímto nezákonným trestním stíháním. Samotné nezákonné trestní stíhání velmi významně zasáhlo do osobního života žalobce a dotklo se zásadním způsobem jeho cti a dobré pověsti, a to zejména v profesní sféře, ale také v osobních vztazích. V souvislosti s předmětným trestním stíháním se žalobce musel maximálně soustředit na svou obhajobu, aby očistil své jméno a jak časově, tak psychicky neměl, přes veškerou snahu, schopnost se s plným nasazením a výkonem věnovat řízení společnosti , právnická osoba, ., v níž od roku 2015 působí jako člen představenstva. To negativně vnímali jeho kolegové ve statutárním orgánu, zaměstnanci společnosti, ale i obchodní partneři, kterým byl nucen celou situaci vysvětlovat, protože věc byla poměrně intenzivně medializována. V rámci obchodních partnerů šlo především o stěžejního odběratele společnosti , právnická osoba, . – společnost , právnická osoba, . Psychický tlak na žalobce byl o to větší, že poté co sdělil společnosti , právnická osoba, ., že je trestně stíhán, byl informován, že sice bude společností respektována presumpce neviny, ale pokud by byl uznán vinným spácháním trestného činu, bude z představenstva společnosti okamžitě odvolán (i kdyby mu nebyl výslovně uložen trest zákazu činnosti) a bude s ním rozvázána veškerá spolupráce (včetně nemožnosti pracovního nebo obdobného poměru u společnosti). Tíha předmětného nezákonného trestního stíhání dopadala na žalobce také v rámci jeho členství ve statutárním orgánu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , když je od roku 2011 dosud předsedou , právnická osoba, a mimo jiné v letech 2017 až 2020 členem představenstva , právnická osoba, . I v rámci těchto orgánů byl žalobce v rozhodné době konfrontován dotazy kolegů – významných podnikatelů z regionu i s celorepublikovou či evropskou působností - na jeho trestní stíhání, které bylo i so ohledem na medializaci případu v obchodních kruzích známo. Funkce v představenstvu , právnická osoba, byla ukončena v roce 2017 v době po zahájení trestního stíhání, resp. v průběhu přípravného řízení u PČR a žalobce, s ohledem na velmi nekomfortní situaci související s jeho trestním stíháním, zcela seriózně zvažoval také rezignaci na funkci předsedy , právnická osoba, . Nakonec však, sám přesvědčen o své nevině a o tom, že bude soudem očištěn, se rozhodl v této funkci setrvat a vykonává ji dodnes. Medializace předmětného trestního stíhání se objevila několikrát nejen v regionálních sdělovacích prostředcích, ale také v celostátních, jako např. v , Anonymizováno, televizi. Jako příklad je možno uvést vysílání , Anonymizováno, ze dne , datum, v , Anonymizováno, hodin v rámci pořadu , Anonymizováno, , dále informace ze stejného pořadu ze dne , datum, , když šlo sice o informaci o prvním zprošťujícím rozsudku, ovšem se sdělením, že státní zástupkyně se proti rozsudku odvolala a trvá tedy na tom, že žalobce je vinen dle obžaloby. Jestliže pak došlo ke zrušení prvního rozsudku odvolacím soudem a k vynesení následujícího zprošťujícího rozsudku až 30. 6. 2021, informace o tom, že trestní stíhání žalobce stále probíhá a obžaloba trvá na jeho vině, působila na veřejnost po dobu více než dvou let. Žalobce nebyl v průběhu trestního stíhání schopen se věnovat svým koníčkům, účastnit se společenských akcií a jakkoliv smysluplně relaxovat, byl pod neustálým stresem z toho, že může být reálně odsouzen k důraznému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v sazbě od 5 do 10 let a vysoké náhradě škody. Tato stresová situace se stupňovala především po podání obžaloby a v době hlavního líčení, pak zejména po zrušení prvního zprošťujícího rozsudku soudu I. stupně soudem odvolacím, kdy byla věc vrácena soud I. stupně k dalšímu řízení. Došlo i k určitému odcizení s rodinnými příslušníky a s tím přišly také psychické útrapy žalobce, když nemohl v době trestního stíhání spát a poruchy spánku přetrvávají dodnes, byť nebyl a není léčen psychologem či psychiatrem. Proto se žalobce domáhá také náhrady za nemajetkovou újmu, která mu v důsledku nezákonného trestního stíhání vznikla. S ohledem na intenzitu tohoto zásahu se nelze spokojit se případným samotným konstatováním porušení práva, ale je na místě v každém případě přiznat žalobci odškodnění za nemajetkovou újmu v penězích. Žalobce poukazuje na to, že byl obžaloby zproštěn podle ustanovení § 226, písm. b) trestního řádu, tedy proto, že se stíhaný skutek není trestným činem. Proto je nutno poukázat např. na rozsudek NS ČR č.j. 30 Cdo 2813/2011, ze dne 27.6. 2012 z něhož vyplývá, že „při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní stíhání významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže – li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, se nestal nebo nebyl trestným činem. Tedy kompenzace za trestní stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, s jistotou náleží obviněnému, který byl zproštěn obžaloby z důvodů uvedených v § 226, písm. a) a b) trestního řádu.“ Sporné z hlediska nároku na kompenzaci újmy zaplacením přiměřeného zadostiučinění v penězích tedy z hlediska judikatury bývají ostatní případy zproštění dle § 226, písm. c), d) a e) trestního řádu, což ovšem není případ žalobce. Judikatura NS ČR tedy plně stojí na závěru, že peněžitá náhrada za nemajetkovou újmu žalobci náleží. Trestním stíháním byla zasažena čest a dobrá pověst žalo