61 C 183/2025-22 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalované zaplacení částky 10 745 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 22. 8. 2023 a dne 30. 8. 2023 smlouvy o úvěru, jejichž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník, na základě těchto smluv poskytla žalobkyně žalované úvěry a žalovaná se zavázala vrátit je včetně příslušenství ve sjednaných splátkách. Úvěry byl žalované poskytnuty bezhotovostně, převodem na účet. Smlouvy o úvěru byly uzavřeny prostřednictvím internetu. Žalovaná po odsouhlasení smlouvy a všeobecných obchodních podmínek a čerpání úvěru tento úvěr nesplácela řádně a včas. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou, avšak marně. Předmětem žaloby je nevrácená jistina úvěru 7 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 800 Kč a smluvní pokuta 945 Kč spolu s úrokem z prodlení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila, a žalovaná, která byla k jednání řádně a včas předvolána z adresy hlášeného trvalého pobytu, se k jednání bez omluvy nedostavila. Při svém rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Na prvém místě soud na základě provedeného dokazování nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Žalobkyně sice předložila k důkazu tuto smlouvu o úvěru, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy mezi účastníky bez dalšího nepodává, respektive nebylo v řízení prokázáno, že by text této smlouvy odpovídal projevu žalované. Jedná se totiž o smlouvu ručně nepodepsanou a nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě právě mezi těmito účastníky, když žalobkyně nedoložila důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva uzavřena a podepsána. Dále soud nemá za prokázané, že by žalobkyně při uzavření smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet. Právním následkem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku je pak povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. V řízení naopak bylo prokázáno (zejména zprávou banky), že na účet žalované č. , č. účtu, byly skutečně z účtu žalobkyně připsány platby, a že tento účet patří žalované. Vzhledem k tomu že žalovaná v řízení netvrdila, že by byl dán právní titul k tomuto plnění, je nutno uzavřít, že se v rozsahu tohoto plnění na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je tedy povinna z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalobkyní bez právního důvodu poskytnuté plnění ve výši 7 000 Kč vrátit. Současně v souladu ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku soud zavázal žalovanou k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč. Z uvedených důvodů soud zavázal ve výroku I. žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, tedy odpovídající částce, kterou od ní přijala, spolu se zákonným úrokem z prodlení.5. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba zamítnuta v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení ostatních nároků vyplývajících z výše citované smlouvy, a to s ohledem na výše odůvodněnou neplatnost smlouvy, jejímž důsledkem je, že nebyly mezi účastníky sjednány další platební povinnosti uvedené v žalobě.6. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci převažující procesní úspěch, proto soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva. Soud žalobkyni přiznal odměnu advokáta ve výši 4 500 Kč (za 3 úkony právní služby ve výši po 1 500 Kč - vypočteno z tarifní hodnoty 7 000 Kč, tj. z přiznané částky, za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, podle § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále náhradu hotových výdajů 1 350 Kč (za 3 úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky), dále DPH z uvedených položek ve výši 1 228,50 Kč a soudní poplatek 1 000 Kč (včetně doplatku podle výroku IV. rozsudku), celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 8 078,50 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.7. Lhůta k plnění stanovená ve výroku I. tohoto rozhodnutí byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.8. Žalobkyně v této věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Elektronický platební rozkaz ale ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do občanskoprávního řízení, takže s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek uhrazen dle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků ve výši 1 000 Kč. Soud proto ve výroku IV. rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku zbývající částku 200 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, .