Žalobkyně se v tomto soudním řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 799 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalovaný byl v období od 3. 8. 2023 do 2. 10. 2023 a dále v období od 3. 10. 2023 do 6. 3. 2024 evidován jako vlastník a provozovatel vozidla RZ , SPZ, , které bylo v daném období evidováno jako provozované, nebylo však k němu sjednáno pojištění odpovědnosti. Žalobkyně se proto domáhá jednak základu příspěvku podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. a jednak poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva podle téhož zákonného ustanovení. Žalovaný byl ohledně zaplacení dlužné částky před podáním žaloby upomínán, přesto ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Na základě předložených listinných důkazů, zejména zprávy odboru dopravně správních činností Magistrátu města , adresa, a velkého technického průkazu zmíněného vozidla, soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný skutečně byl ve výše vymezené době evidován jako provozovatel předmětného vozidla, neměl však sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (tzv. povinné ručení), žalobkyní byl proto vyzván k zaplacení zákonného příspěvku nepojištěných, dluh však dosud nezaplatil, resp. žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by předmětnou částku zaplatil, popřípadě že by mu tato platební povinnost ani nevznikla.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalovaný v uvedeném období byl vlastníkem a provozovatelem vozidla, ke kterému neměl sjednáno povinné pojištění odpovědnosti za škodu, a je tak povinen dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., zaplatit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Výše příspěvků vyplývá jednak z citovaného ustanovení a jednak z vyhlášky č. 205/1999 Sb. a činí 47 Kč denně, celkem tedy jde o částku 2 867 Kč za první uvedené období a 7 332 Kč za druhé uvedené období. Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. má žalobkyně nárok též na úhradu nákladů na uplatnění ve výši dvakrát po 300 Kč. Žalobkyně má rovněž nárok na požadovaný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. za současné aplikace nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, kterým se stanoví výše úroku z prodlení. Soud tedy přiznal žalobkyni jistinu a požadovaný úrok z prodlení v rozsahu uvedeném ve výroku I.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva, neboť měla ve věci plný úspěch, přičemž výše těchto účelně vynaložených nákladů sestává z uhrazeného soudního poplatku 800 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby ve výši po 400 Kč za úkon, tj. celkem 1 200 Kč dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby ve výši po 100 Kč za úkon, tj. celkem 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) výše citované vyhlášky, 21% daně z přidané hodnoty ve výši 315 Kč dle ustanovení § 137 odst. 1, odst. 3 o. s. ř., celkem tedy dosáhla výše 2 615 Kč. V souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.7. Žalovaný byl zavázán zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro rozhodnutí o jiné lhůtě splatnosti.