5 C 189/2020-40 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, ve kterém se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a nákladů řízení ve výši [částka] s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal zaplatit jistinu spolu s úroky a poplatky za poskytnutí zápůjčky v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka] (tj. celkem [částka]), přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], se v důsledku fúze sloučením ze dne [datum] stala [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dnes pod názvem [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]), [IČO]. Žalobce tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě postoupení pohledávky ze strany [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný na dluh uhradil celkem [částka]. 2. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl a ve věci nařídil jednání. Žalobce se z jednání omluvil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. v jeho nepřítomnosti. 3. Z tvrzení žalobce a provedených listinných důkazů, které předložil žalobce (ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], karty [anonymizováno] ze dne [datum], výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a informací o zpracování osobních údajů včetně podacího lístku a výpisu z obchodního rejstříku), bylo zjištěno, že dne [datum] uzavřeli právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], jakožto věřitel, a žalovaný jako dlužník smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které byly v den podpisu smlouvy žalovanému v hotovosti vyplaceny. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci jistinu ve výši [částka] a poplatky ve výši celkem [částka], které se skládají z poplatku za [anonymizována čtyři slova] [částka], úroku ve výši [částka] a poplatku za [anonymizována dvě slova] ve výši [částka], tj. celkem [částka] v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Ze [anonymizováno] karty soud zjistil, že žalovaný ke svým osobním poměrům uvedl, že je [anonymizováno], jeho měsíční [anonymizována dvě slova] [částka], jeho celkové výdaje na [anonymizována dvě slova] [částka] měsíčně, jinou půjčku či úvěr nemá. Dne [datum] v důsledku fúze sloučením se stal právním nástupcem věřitele ([právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]) [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dnes pod názvem [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]), [IČO]. Dne [datum] došlo na základě smlouvy o postoupení pohledávek k postoupení předmětné pohledávky na žalobce, který o postoupení pohledávky žalovaného informoval písemným oznámením spolu s informací o zpracování osobních údajů. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu dne [datum]. Žalovaný na dluh uhradil celkem [částka], poslední úhrada byla ke dni [datum]. 4. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil podle ustanovení § 580, § 588, § 2390, § 2392, § 1879, § 2991, § 1970 občanského zákoníku, ve znění účinném do 29. 12. 2016 (dále jen „o. z.“) a dále podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v účinném znění od [datum] (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť na předmětnou smlouvu o zápůjčce je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z., neboť tuto smlouvu uzavřel právní předchůdce žalobce jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). 5. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu jen zčásti. Žalobce prokázal svou aktivní věcnou legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu ustanovení § 1879 o. z., avšak mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, neboť poplatky ve výši [částka], složené z poplatku za [anonymizována čtyři slova] [částka], z úroku ve výši [částka] a z poplatku [anonymizována tři slova] ve výši [částka], představují skrytý úrok poskytnuté zápůjčky ve výši [anonymizováno] v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z. Soud odkazuje na právní názor Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém dovodil, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy v rozporu s dobrými mravy (tj. úroky sjednané ve výši 60% ročně shledal za úroky sjednané v nepřiměřené výši odporující dobrým mravům, neboť přesahují obvyklou úrokovou míru stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjčky). Soud proto shledal smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] za absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o. z. 6. Žalobce však prokázal předání finančních prostředků žalovanému ve výši [částka], proto soud právní vztah mezi účastníky posoudil jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., neboť žalobce žalovanému plnil bez právního důvodu. Žalobce v návrhu tvrdil, že žalovaný mu zaplatil částku [částka], žalovaný dluží žalobci částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto v této částce žalobě vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení (výrok I). Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku žalobu soud zamítl jako nedůvodnou (výrokem II). 7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci byl úspěšnější žalovaný, žádné náklady mu však nevznikly. 8. Žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši [částka], návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo vyhověno, soud v souladu s položkou 2 odstavec 3 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodl o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek ve výši [částka], a to České republice na účet Okresního soudu v Příbrami do 3 dnů od právní moci rozhodnutí.