6 C 185/2019-41 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že s žalovaným uzavřel , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě této si žalovaný zapůjčil 14 000 Kč, smluvní strany si dohodly i smluvní úrok 0,1 % denně z dlužné jistiny, žalovaný se zavázal zaplatit úvěr v 11 splátkách nejpozději do 17.11.2019 v celkové výši 32 078 Kč. První splátka byla splatná ke dni 17.1.2019, přičemž splátky se skládaly z částky jistiny a jednak i z poplatku za správu ve výši 1 400 Kč, jakož i ze smluvního úroku. Úvěr byl poskytnut žalovanému na základě jeho vlastní podepsané žádosti, žalovaný byl řádně a podrobně seznámen s podmínkami smlouvy včetně jednotlivých poplatků a sankcí. Žalobce také řádně posuzoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr řádně splatit, při podpisu smlouvy bylo žalovanému z předložených listin známo, že součástí každé splátky je i poplatek, jakož i smluvní úrok. Pro případ prodlení si účastníci sjednali smluvní pokutu 0,1 % denně z částky, s níž je dlužník, tedy žalovaný v prodlení. Žalobce požaduje zaplacení částky 21 294 Kč, která se skládá z neuhrazených úroků ve výši 1 694 Kč, poplatků za správu úvěru ve výši 5 600 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných splátek dle splátkového kalendáře a smluvní úrok rovněž dle splátkového kalendáře, na smluvní pokutě požaduje do 7.5.2019 dalších 291,26 Kč.2. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného.3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě této žalovaný převzal v hotovosti částku 14 000 Kč, zavázal se navíc žalobci platit smluvní úrok ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny, celkově se zavázal žalovaný zaplatit 32 078 Kč v 11 měsíčních splátkách splatných vždy k 17.dni daného měsíce počínaje lednem 2019 a konče listopadem 2019, přičemž ve splátce byla zahrnuta i částka na poplatek za správu ve výši 1 400 Kč měsíčně. Žalovaný se seznámil se všeobecnými obchodními podmínkami, mimo jiné s tím, že mu úvěr bude poskytnut, pokud není proti němu vedeno exekuční či insolvenční řízení, pokud prokáže dostatečný příjem k úhradě úvěru. Žalovaný zároveň vyplnil dotazník a žádost k poskytnutí úvěru s tím, že jeho měsíční čistý příjem činí 18 600 Kč, žije v partnerském soužití, v bytě ve vlastnictví jiné osoby, povinné výdaje činí 5 500 Kč, ostatní výdaje 4 500 Kč. Zároveň prohlásil, že jsou jeho údaje úplné, přesné a pravdivé, a že má dostatečný objem finančních prostředků pro splácení úvěru. Žalovaný žalobci ničeho nezaplatil, opakovaně byl vyzýván k úhradě dlužných splátek, rovněž byl upomínán k zaplacení před podáním žaloby, ničeho však nezaplatil. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru včetně příloh, z dotazníku a z formuláře k žádosti o úvěr včetně souhlasu se zpracováním údajů, z pokladního dokladu, z výzev k plnění, z podacích archů a relací pošty.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje předmětné peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy, poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou, je smlouva neplatná.6. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti nedůvodná. Žalobce totiž neprokázal, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, k této své povinnosti dle shora citovaného zákonného ustanovení nepředložil relevantní důkazy. V žádosti o poskytnutí úvěru a dotazníku žalovaného sice žalovaný údaje ohledně svých majetkových a výdělečných poměrů uvedl, dle názoru i tyto samotné údaje, zejména pak údaje o výdajích jsou obecné, neboť si lze stěží představit, jaké výdaje spadají do výdajů povinných a jaké výdaje do ostatních. Navíc za situace, kdy věřitel, tedy i žalobce, musí ke splnění své povinnosti požadovat od dlužníka i tyto výdaje doložit a současně i ze své činnosti prověřovat i z jiných databází, zda je v možnostech žadatele o úvěr, úvěr řádně splácet. Pokud však žalobci všechny informace, jakož i důkazy k jejich prokázání předloženy nebyly, pak nemohl řádně svou povinnost posoudit úvěruschopnost splnit, z tohoto důvodu je uzavřená úvěrová smlouva absolutně neplatná, a to dle § 588 občanského zákoníku /srovnej s rozsudkem KS Praha č.j. 27 Co 81/2019-75 ze dne 31.5.2019/, 27 Co 477/2017-108 ze dne 23.8.2018/. Z důvodu absolutní neplatnosti proto soud žalobci přiznal toliko bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, toto činí výši poskytnutých finančních prostředků, tedy částku 14 000 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku. Proto soud rozhodl tak, jak je ve výroku I. shora uvedeno.7. Na druhé straně soud ohledně zbývajících částek shledal žalobu nedůvodnou, neboť z důvodu absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru soud shledal neplatné i ujednání ohledně placení poplatků za správu, smluvního úroku či smluvní pokuty. Proto soud ve zbývající části žalobu zamítl /II./.8. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť s ohledem na neúspěch žalobce ve výši zhruba ½ /neúspěch i ve smluvním úroku 0,1 % denně z dlužné částky/ je důvodné, aby si každý z účastníků nesl náklady ze svého.