10 C 148/2021-81 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s ustanovením § 157 odstavec 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím (spočívajícím v zákonném úroku z prodlení) z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou uzavřel žalovaný dne [datum] se společností [právnická osoba], registrační číslo [anonymizováno] [číslo], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla bankovním převodem zápůjčku ve výši 2 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do [datum], avšak svou povinnost nesplnil a dostal se do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným dne [datum] žalobkyni. 3. Vzhledem k tomu, že bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, rozhodl soud za splnění podmínek dle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bankovním převodem dne [datum] částku ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni uvedenou částku nejpozději do [datum]. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván zástupkyní žalobkyně k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum]. Tuto upomínku soud posoudil jako výzvu dle § 142a o. s. ř., která byla žalovanému odeslána dne [datum]. 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na [země], jedná se o věc s mezinárodním prvkem (dle § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Při určení mezinárodní příslušnosti soudu je třeba postupovat podle právních předpisů Evropského společenství, konkrétně (s ohledem na datum a podání žaloby) podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (článek 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka tohoto nařízení). Předmětem řízení je služba ve smyslu citovaného nařízení, kterou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému. Rozhodným kritériem je místo poskytnutí služby. Takové místo bylo v daném případě na území ČR, proto je mezinárodní příslušnost českého soudu dána. Vzhledem k tomu, že si smluvní strany nezvolily právo, kterým se jejich smlouva bude řídit, a žalovaný má bydliště na území České republiky, řídí se předmětný právní vztah právním řádem České republiky (článek 6 bod 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 6. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a následujících občanského zákoníku Smlouvou o zápůjčce se právní předchůdkyně žalobkyně (jako zápůjčitel) zavázala přenechat žalovanému (jako vydlužiteli) zastupitelnou věc, v tomto případě peněžní prostředky, a žalovaný se je zavázal vrátit. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost přenechat žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, žalovaný však svou povinnost ze smlouvy spočívající ve vrácení zápůjčky nesplnil, do [datum] zápůjčku nevrátil a počínaje dnem [datum] se dostal do prodlení. Současně žalobkyně prokázala, že pohledávka za žalovaným byla v souladu s ustanovením § 1879 a následujícími občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována k podání žaloby. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění určil soud podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. třídenní. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátkou postupoval soud podle ustanovení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti [číslo] o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokátky za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 189 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokátky v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.