12 C 186/2021-40 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 9. 2014 uzavřené distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] AG, organizační složka, [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 300 Kč ve prospěch jeho účtu č. [bankovní účet] a žalovaný je měl vrátit dle smluvních dispozic spolu se sjednaným úrokem ve výši 10,90 % ročně. Jelikož žalovaný přestal poskytnutý úvěr hradit, žalobkyně, která na základě smlouvy o prodeji části podniku od své právní předchůdkyně získala i bankovní závod, jehož součástí byla i předmětná pohledávka za žalovaným, v souladu se smluvním ujednáním účastníků zesplatnil poskytnutý úvěr ke dni 20. 10. 2020. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou však nereagoval. Žalobkyně tak požaduje zaplatit žalovanou částku a rovněž si uplatňuje nárok na sjednané úroky z úvěru a dále na zákonný úrok z prodlení. 2. Vyjádření žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 1. 9. 2014 uzavřena úvěrová smlouva s názvem Smlouva o PŮJČCE [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 32 300 Kč, přičemž smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj bankovní účet uvedený ve smlouvě. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit v předepsaných splátkách. Součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky. Žalovaný porušil smluvní ujednání a předchůdkyně žalobkyně proto sjednaný úvěr ke dni 20. 10. 2020 zesplatnil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k dobrovolnému uhrazení dluhu právním zástupcem žalobkyně (důkaz: smlouva o úvěru [číslo] včetně obchodních podmínek, všeobecných obchodních podmínek a ceníku, výpis k úvěru, výpis pohybů na účtu, zesplatňující dopis, přehled struktury dluhu, předžalobní výzva, podací arch). 5. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovaným jako spotřebitelem a předchůdkyní žalobkyně v postavení podnikatele, dopadají na právní úpravu této smlouvy též ustanovení § 1810 a násl. o. z. o spotřebitelských smlouvách. 6. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Vzhledem k výše uvedenému má soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný povinnosti vyplývající z této smlouvy včas a řádně neplnil a ve lhůtě splatnosti poskytnutý úvěr spolu se sjednanými úroky nesplatil. Jelikož z provedeného dokazování pak soud nezjistil nic k tomu, že by žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně, či že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu, soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl. Žalobkyni vedle toho přísluší i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z úvěru a dále v úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně je tak i v této části důvodný. Lhůta k zaplacení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.). 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 624,40 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 1 580 Kč podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále z 3x režijního paušálu po 300 Kč dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu k plnění) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 1 184,40 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).