12 C 206/2021-45 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala k shora nadepsanému soudu dne 17. 8. 2021 žalobu s tím, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 26. 9. 2018 s žalovanou smlouvu o zápůjčce. Před uzavřením smlouvy byla žalovaná dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány doklady uvedenými v kartě zákazníka, tj. pracovní smlouvou a 2 výplatními páskami. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl věřitel žalované částku 30 000 Kč, tuto se zavázala žalovaná vrátit v měsíčních splátkách po 2 874 Kč s tím, že poslední splátka měla činit 2 857 Kč. Žalovaná až dosud ani právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni na svůj dluh ničeho nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni postupní smlouvou ze dne 18. 12. 2020. Žalovaná dluží na jistině 30 000 Kč, žalobkyně požaduje rovněž smluvený úrok ve výši 29 % ročně z dlužné částky 30 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, od stejného data požaduje rovněž i zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 265 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 6 452,50 Kč. 2. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Provedeným dokazováním soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná před uzavřením smlouvy o zápůjčce vyplnila kartu zákazníka, ve které vyčíslila běžné měsíční výdaje částkou 2 000 Kč. Mezi své příjmy uvedla čistý příjem ze zaměstnání ve výši 10 000 Kč, ostatní příjmy ve výši 7 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 14 000 Kč Smlouvu o zápůjčce uzavřela dne 26. 9. 2018, na základě které převzala od věřitele částku ve výši 30 000 Kč. Své povinnosti splácet věřiteli dohodnuté měsíční splátky nedostála a na svůj dluh ničeho nezaplatila. Postupní smlouvou byla pohledávka postoupena na žalobkyni, která o postoupení žalovanou informovala, rovněž jí neúspěšně vyzvala k dobrovolnému plnění. Soud vycházel zejména z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr, dále ze smlouvy o zápůjčce včetně smluvních podmínek, ze smlouvy o postoupení, jakož i z oznámení o postoupení, z předžalobní výzvy a z podacích lístků. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Původní věřitel podle názoru soudu prvního stupně splnil svoji povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované vyplývající z §§ 86 odst. l, 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., když si vyžádal informace o jejích celkových měsíčních příjmech a výdajích, které ověřil podle pracovní smlouvy žalované a jejích výplatních pásek. Z výsledku tohoto posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nevyplynulo, že by v případě žalované byly na místě důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet. 6. Soud rozhodl o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí proto přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve celkové výši 2 652 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 200 Kč, odměnu právního zástupce ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč a DPH ve výši 252 Kč s tím, že náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně.