12 C 221/2021-33 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení jízdného a přirážky (pokuty) k jízdnému podle Smluvních přepravních podmínek vzhledem k tomu, že při kontrole jízdenek se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou, a to dne 20. 5. 2021 na lince [anonymizována dvě slova] veřejné hromadné dopravy provozované [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] na území [anonymizováno] [obec]. Žalovaná ani ke dni podání žaloby na pohledávku žalobkyně ničeho neuhradila, a to i přes předžalobní výzvu. 2. Vyjádření žalované k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 20. 5. 2021 má soud za prokázané, že se žalovaná v uvedený den v [obec] na lince [anonymizována dvě slova] veřejné hromadné dopravy neprokázala kontrolorovi platným jízdním dokladem a jízdné po výzvě učiněné kontrolorem nezaplatila. Z předžalobní výzvy pak soud zjistil, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzývána k uhrazení dlužné částky. 5. Žalobkyně a žalovaná uzavřely konkludentním způsobem smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná částka ve výši 1 500 Kč je pak sankcí za nezaplacení jízdného a v části 24 Kč představuje jízdné dle tarifu žalobkyně ve smyslu vyhlášky č. 175/2000 Sb. Podle § 7 odst. 6 citované vyhlášky se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Podle tohoto ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokáže cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výše přirážky nesmí dle § 37 odst. 6 zákona o drahách přesáhnout částku 1 500 Kč. 6. Žalobkyně prokázala právní důvod vzniku předmětného nároku, i výši žalované částky a také svou aktivní legitimaci v tomto sporu, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 7. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), dále z 3x režijního paušálu po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 189 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).