12 C 222/2021-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 31. 8. 2021 u nadepsaného soudu domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 28. 12. 2015 uzavřené distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný je měl vrátit podle smlouvy do 27. 1. 2016. Zbytek žalované částky ve výši 1 400 Kč představuje poplatek za poskytnutí úvěru, který žalovaný při uzavření předmětné smlouvy plně akceptoval. Žalovaný na svůj dluh dosud neuhradil ničeho a zbývá tak doplatit 6 400 Kč, přičemž od 28. 1. 2016 je žalovaný v prodlení. Žalobkyně se stala věřitelem žalovaného z uvedené smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou však nereagoval. Žalobkyně tak požaduje zaplatit žalovanou částku a rovněž si uplatňuje nárok na zákonný úrok z prodlení. 2. Vyjádření žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 28. 12. 2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 27. 1. 2016, přičemž smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet uvedený ve smlouvě. Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně předmětnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k dobrovolnému uhrazení dluhu právním zástupcem žalobkyně. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovaným jako spotřebitelem a předchůdkyní žalobkyně v postavení podnikatele, dopadají na právní úpravu této smlouvy též ustanovení § 1810 a násl. o. z. o spotřebitelských smlouvách. 6. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Vzhledem k výše uvedenému má soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný povinnosti vyplývající z této smlouvy včas a řádně neplnil a ve lhůtě splatnosti poskytnutý úvěr spolu s poplatkem nesplatil. Jelikož z provedeného dokazování pak soud nezjistil nic k tomu, že by žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně či že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu, soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl. Žalobci vedle toho přísluší i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce je tak i v této části důvodný. Lhůta k zaplacení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.). 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu), dále ze tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 2 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), která činí částku ve výši 189 Kč, kdy obdobné žaloby jsou tou samou žalobkyní ke zdejšímu soudu podávány na ustáleném vzoru opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).