12 C 223/2021-48 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal proti žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 11. 2019 uzavřené distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků mezi právní předchůdkyní žalobce společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobce“) a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 14 176,68 Kč a žalovaná je měla vrátit podle smluvních dispozic do 13. 6. 2020. Žalovaná na svůj dluh dosud neuhradila částku 8 476,68 Kč, přičemž od 14. 6. 2020 je žalovaná v prodlení. Žalobce se stal věřitelem žalované z uvedené smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou však nereagovala. Žalobce tak požaduje zaplatit žalovanou částku a rovněž uplatňuje nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 4. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Mezi právní předchůdkyní žalobce a žalovanou byla dne 20. 12. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru do výše 80 000 Kč (dále jen„ smlouva“), na základě které předchůdkyně žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 14 176,68 Kč, přičemž smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet uvedený ve smlouvě. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala vrátit v předepsaných splátkách. Součástí smlouvy o úvěru byly obchodní podmínky. Žalobce předmětnou pohledávku nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k dobrovolnému uhrazení dluhu právním zástupcem žalobce. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovanou jako spotřebitelem a předchůdkyní žalobce v postavení podnikatele, dopadají na právní úpravu této smlouvy též ustanovení § 1810 a násl. o. z. o spotřebitelských smlouvách. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Vzhledem k výše uvedenému má soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobce jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná povinnosti vyplývající z této smlouvy včas a řádně neplnila a ve lhůtě splatnosti poskytnutý úvěr spolu s poplatkem nesplatila. Jelikož z provedeného dokazování pak soud nezjistil nic k tomu, že by žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila něčeho nad rámec tvrzení žalobce či že by její dluh zanikl z jiného důvodu, soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl. Žalobci vedle toho přísluší i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobce je tak i v této části důvodný. Lhůta k zaplacení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.). 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), dále z 3x režijního paušálu po 100 Kč dle § 14b odst. 2 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 189 Kč, kdy obdobné žaloby jsou týmž žalobcem podávány na ustáleném vzoru opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Lhůta k plnění nákladů řízení byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).