12 C 225/2021-49 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se svým návrhem podaným dne 30. 8. 2021 k nadepsanému soudu domáhala proti žalovanému zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba]) poskytl žalovanému na základě uzavřené rámcové smlouvy o finančních službách ze dne 3. 8. 2018 a dále na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 3. 8. 2018 úvěr ve výši 5 000 Kč. Ode dne čerpání kontokorentu se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 18,90 % p. a. Žalovaný se ve smlouvě zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentního úvěru a dále k jeho splacení nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu. Žalovaný smluvní ujednání mezi stranami porušil, když sjednanou výši kontokorentního úvěru překročil, nepovolené přečerpání na účtu nevyrovnal a na jeho účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 6 813,33 Kč. Přestože byl žalovaný opakovaně upomínán, dlužnou částku neuhradil. 2. Vyjádření žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Soud provedl důkaz Rámcovou smlouvou o finančních službách ze dne 3. 8. 2018, Smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne 3. 8. 2018, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2020, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2020, poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 11. 2019 a předžalobní upomínkou ze dne 8. 6. 2021. Z dopisu právního předchůdce žalobce ze dne 3. 11. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce zesplatnil úvěr ke dni 2. 11. 2019 a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 6 813,33 Kč. Pohledávka předchůdce žalobce byla na žalobce postoupena smlouvou ze dne 18. 9. 2020 a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Z předžalobní upomínky pak soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Na základě shora uvedeného vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které poskytl předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky do sjednané maximální výše kontokorentního úvěru, kterou se žalovaný zavázal nepřekročit, a dále se zavázal k jeho splacení nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání kontokorentu. Žalovaný smluvní ujednání mezi stranami porušil, neboť sjednanou výši kontokorentního úvěru překročil, nepovolené přečerpání na účtu nevyrovnal a na jeho účtu tak vznikl nepovolený debetní zůstatek ve výši 6 813,33 Kč. Přestože byl žalovaný opakovaně upomínán, dlužnou částku neuhradil. Předchůdce žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, přičemž následně byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný po zesplatnění celého úvěru uhradil dne 5. 5. 2020 část dlužné částky ve výši 400 Kč, která byla započtena na příslušenství. Žalobkyně žalovaného rovněž vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 8. 6. 2021 k zaplacení dlužné částky, nicméně bez jakékoli reakce ze strany žalovaného. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovaným jako spotřebitelem a předchůdkyní žalobkyně v postavení podnikatele, dopadají na právní úpravu této smlouvy též ustanovení § 1810 a násl. o. z. o spotřebitelských smlouvách. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1968 věta prvá občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným tedy byla platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl předchůdce žalobce žalovanému finanční prostředky, které však žalovaný podle podmínek smlouvy nevrátil. Soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl a stanovil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni uhradit i se sjednanými úroky z úvěru a dále s úroky z prodlení v zákonné výši podle § 1970 občanského zákoníku a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). 11. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), dále z 3x režijního paušálu po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 189 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).