13 C 168/2021-65 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně podala k Okresnímu soudu Praha - východ žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 684 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytla žalovanému půjčku 6 000 Kč a ten se zavázal zaplatit částku 9 984 Kč v 52 týdenních splátkách po 192 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Okresní soud Praha - východ vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil zdejšímu soudu. Zdejší soud usnesením vyzval žalovaného ke zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a o. s. ř. Žalovaný proti tomuto postupu neměl námitek, žalobkyně vyjádřila souhlas již v žalobě, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 29. 3. 2006 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému půjčku 6 000 Kč a ten se zavázal uhradit částku 9 984 Kč (jistina 6 000 Kč, souhrnný poplatek 3 984 Kč) v 52 týdenních splátkách po 192 Kč. Převzetí hotovosti potvrdil žalovaný podpisem na smlouvě. Žalovaný uhradil částku 4 300 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 10. 5. 2021, kterou byl vyzván k zaplacení dlužné částky. Dle databáze časových řad ARAD činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření předmětné smlouvy 13,67 % ročně. 5. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území Maltské republiky, jedná se o věc s mezinárodním prvkem. Při určení mezinárodní příslušnosti soud postupoval dle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. V dané věci je dána mezinárodní příslušnost ČR a předmětný právní vztah se řídí právním řádem ČR. 6. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, soud postupoval dle právní úpravy účinné ke dni vzniku závazkového vztahu, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákon“) účinného do 31. 12. 2013, a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, účinného do 31. 12. 2010 Smlouvu o postoupení pohledávek soud posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce ve smyslu § 657 a násl. občanského zákona účinného do 31. 12. 2013. Na předmětnou smlouvu je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 52 a násl. tohoto občanského zákona. 7. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 8. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla v zásadě podána po právu. Soud shledal ustanovení o souhrnném poplatku (smluvním úroku) za neplatné ujednání, když v předmětné smlouvě dohodnutý smluvní úrok 66,4 % považuje soud za nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy, kdy jako přiměřenou shledal úrokovou míru ve výši obvyklé úrokové míry úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tedy 13,67 %. V tomto duchu soud respektuje judikaturu Nejvyššího soudu ČR i judikaturu Krajského soudu v Praze. Souhrnný poplatek v předmětné smlouvě není nijak definován, není zřejmé, z čeho se skládá, jak je určen a za co má být vyplacen. V této souvislosti soud odkazuje na směrnici Rady ES č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a dále např. na nález ÚS ČR pod č. III. ÚS 77/97. 9. V dané věci to tedy znamená, že žalovaný byl povinen zaplatit jistinu 6 000 Kč a smluvní úrok 820 Kč (tj. 13,67 %), celkem 6 820 Kč. Žalovaný zaplatil částku 4 300 Kč, kterou je nutno započíst na souhrnný poplatek, resp. soudem vypočtený úrok, a na jistinu, a proto soud žalobě vyhověl pouze co do částky 2 520 Kč se zákonným úrokem z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 ve spojení s přechodným ustanovením § 19 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a ve zbytku žalobu zamítl. Lhůta k plnění byla dle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.