13 C 220/2017-117 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 12. 2017 domáhal po žalované zaplacení částky 75 200 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy na bytovou jednotku, jejíž výlučným vlastníkem je žalobce. Dle této nájemní smlouvy se žalovaná zavázala hradit nájem ve výši 6 000 Kč měsíčně a zároveň měsíční zálohy na plnění a služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 400 Kč měsíčně, a to vždy bezhotovostně na účet žalobce – pronajímatele, do patnáctého dne daného kalendářního měsíce s účinností ode dne podpisu nájemní smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlouhodobě nehradila nájemné a zálohy na služby, ukončil žalobce nájemní vztah výpovědí ze dne 19. 6. 2017. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, žalovaná však nereagovala. Žalobce se domáhá zaplacení dlužného nájemného a zálohy na služby za měsíce březen 2017 – říjen 2017. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včas odpor, ve kterém především namítala nezákonné až lichevní jednání žalobce, který zneužil její tísně a připravil ji v podstatě o byt. Žalovaná navrhla přerušit toto řízení do pravomocného skončení řízení o určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce. 3. Usnesením ze dne 1. 6. 2018 č. j. 13 C 220/2017 – 63 soud jednak přerušil toto řízení do pravomocného skončení řízení o žalobě žalované na určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce vedené [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a jednak toto řízení co do zaplacení částky 21 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 400 Kč od 16. 3. 2017 do zaplacení, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 400 Kč od 16. 4. 2017 do zaplacení a včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 200 Kč od 16. 5. 2017 do zaplacení, zastavil. Důvodem částečného zastavení řízení bylo podání žalobce, kterým vzal žalobu částečně zpět s tím, že žalovaná na svůj dluh dne 31. 8. 2017 (tedy ještě před podáním této žaloby) zaplatila částku ve výši 21 000 Kč spolu se specifikovaným příslušenstvím. 4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 26. 11. 2020 č. j. 13 C 220/2017 – 89 soud opětovně přerušil toto řízení, a to do skončení dovolacího řízení vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením zdejšího soudu ze dne 3. 8. 2021 č. j. 13 C 220/2017 – 107 soud rozhodl o pokračování v řízení, neboť odpadla překážka, pro kterou bylo toto řízení přerušeno. 5. Jednání proběhlo v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, neboť žalobce byl o termínu jednání řádně a včas vyrozuměn, z jednání byl omluven svým právním zástupcem, žalovaná pak měla předvolání k jednání řádně a včas vykázáno, avšak k jednání se bez jakékoli omluvy nedostavila. 6. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující. Dle nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi účastníky žalobce jakožto pronajímatel pronajal žalované jakožto nájemkyni bytovou jednotku [číslo] ve svém výlučném vlastnictví v budově [část obce], [adresa], kdy nájem byl sjednán na dobu určitou do 30. 6. 2019, zároveň si účastníci sjednali měsíční nájemné ve výši 6 000 Kč a měsíční zálohy na plnění a služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 400 Kč, vše splatné měsíčně do patnáctého dne daného kalendářního měsíce bezhotovostně na účet pronajímatele. Dle výpisu z katastru nemovitostí je žalovaný výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky včetně podílu na společných částech domu a pozemku. Dle předžalobní výzvy ze dne 16. 5. 2017 vyzval žalobce žalovanou k uhrazení dlužného nájemného včetně záloh za služby za předmětné období, a to nejpozději do sedmi dnů od doručení této výzvy. Dle dokladu o odeslání předžalobní výzvy tato nebyla vyzvednuta v úložné době a vrátila se zpět odesílateli. Dle rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud rozhodl tak, že se určuje, že výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky je žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně se stala obětí lichvy. Dle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] soud rozhodl o odvolání žalovaného tak, že rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že se žaloba na určení, že žalobkyně je výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky, zamítá. Odvolací soud dospěl k závěru, že v dané věci nebyly naplněny objektivní znaky lichevního jednání. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně tak, že její dovolání bez věcného projednání odmítl. Dovolací soud se zcela ztotožnil s právní argumentací odvolacího soudu. 7. Zásadně spornou otázkou v této věci byla mezi účastníky otázka vlastnického práva k předmětné bytové jednotce. Pokud jde o dlužné nájemné včetně záloh za služby, toto žalovaná nerozporovala, ani co do základu, ani co do výše. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný je [anonymizováno] státní občan, je ve věci dán mezinárodní prvek a soud nejprve řešil otázku, zda má pravomoc (mezinárodní příslušnost) tuto věc řešit a případně podle jakého práva. Dle nařízení EU č. 1215/2012 čl. 24 bod 1 platí, že příslušným soudem je soud, v němž se nemovitost (bytová jednotka) nachází. Dle nařízení EU č. 593/2008 čl. 4 bod 1 písm. c) je pak rozhodným právem ve věci české právo, a to vzhledem k tomu, že nemovitost se nachází na území ČR. Oba účastníci řízení mají i na území ČR obvyklý pobyt. 9. Podle § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 10. Podle § 2246 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 11. Podle § 2251 odst. 1 občanského zákoníku nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. 12. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci a při aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba byla co do zbývající částky 54 200 Kč spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení podána důvodně. Žalovaná svou procesní obranu postavila na tom, že kupní smlouva, kterou převedla na žalobce předmětnou bytovou jednotku, byla neplatná, neboť žalobce zneužil její tísně a dopustil se lichevního jednání. Soud prvého stupně se ve shora citovaném rozsudku s touto právní argumentací žalované ztotožnil, odvolací soud však nikoliv a podanou žalobu žalované na určení vlastnického práva zamítl a s tímto právním názorem se ztotožnil i dovolací soud. Otázka vlastnického práva k předmětné bytové jednotce tak byla pravomocně vyřešena s jednoznačným závěrem, že výlučným vlastníkem předmětné bytové jednotky je i nadále žalobce. Žalovaná nerozporovala uzavření předmětné nájemní smlouvy, kde vystupovala v pozici nájemce, stejně tak ani nerozporovala placení nájemného a záloh na služby s tímto spojené. Na jednání ve věci samé se žalovaná nedostavila, k věci tak zaujala pasivní postoj. Soud tak má za prokázané, že mezi účastníky vznikl platně nájemní vztah, na základě kterého byla žalovaná jakožto nájemce povinna hradit sjednanou výši měsíčního nájemného ve výši 6 000 Kč a sjednanou výši měsíčních záloh na služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 400 Kč. Stejně tak má soud za prokázané, že žalovaná v rozhodném období březen 2017 – říjen 2017 uhradila pouze částku 21 000 Kč spolu s příslušenstvím tak, jak na to bylo reagováno shora citovaným usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 6. 2018 o částečném zastavení řízení. Znamená to tedy, že žalovaná nadále dluží žalobci částku ve výši 7 200 Kč za nájem a služby za měsíc květen 2017 a dále celý nájem včetně celé zálohy na služby za měsíce červen 2017 – říjen 2017 (5x 9400 Kč). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 54 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jednotlivých dlužných částek tak, jak je shora ve výroku I. specifikováno, a to vše v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. 13. Ohledně náhrady nákladů řízení mezi účastníky pak soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci poměrnou část jeho nákladů řízení ve výši 13 084 Kč, neboť žalobce nebyl se svou žalobou zcela úspěšný, když co do žalované částky 21 000 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno, když tuto částku žalovaná žalobci uhradila ještě před podáním žaloby. Žalobce tak nesprávně žaloval i tuto částku. Žalobce by při plném úspěchu ve věci měl nárok na uhrazení celkových nákladů řízení ve výši 29 642 Kč (4 úkony právní pomoci – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby a písemné vyjádření ze dne 19. 4. 2018 ve výši à 4 140 Kč – počítáno z tarifní hodnoty 75 200 Kč, celkem 16 560 Kč, plus jeden úkon za 3 300 Kč – počít