14 C 164/2021-63 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 17. 8. 2021 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu mimo jiné s tím, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí poskytla bezúčelový úvěr ve výši 6 000 Kč za dohodnutých podmínek splatný v 48 měsíčních splátkách po 509 Kč počínaje měsícem září 2019, přičemž v důsledku nedodržení splátkového kalendáře, kdy žalovaná nezaplatila žádnou ze splátek, se dostala do prodlení, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru, žalovaná dosud nezaplatila žalobkyni 6 000 Kč na jistině, 1 436,20 Kč na dlužném úroku přirostlého k jistině ke dni zesplatnění úvěru, 2 502 Kč na smluvní pokutě od 21. 11. 2019 k 17. 8. 2021 ve výši 0,1 % denně z částky 7 436,20 Kč, jakož i smluvní úrok 95,95 % ročně od 21. 11. 2019 do zaplacení z částky 6 000 Kč, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 28 339 Kč. Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 2. Ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl soud v nepřítomnosti nedostavších se účastníků, kteří byli včas a řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila, žalovaná nikoliv, o odročení jednání nepožádali, přičemž s ohledem na obsah spisu a předmět sporu nepovažoval soud jejich osobní účast u jednání za nezbytnou, nakonec jednal soud pouze s právní zástupkyní žalobkyně. 3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] za dohodnutých podmínek, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 6 000 Kč na dobu 48 měsíců splatnou ve splátkách 509 Kč měsíčně v souladu se splátkovým kalendářem, splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2019, částka 6 000 Kč byla žalované zaslána na jí uvedený účet [číslo] [bankovní účet] (smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum], splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru [číslo] doklad o vyplacení úvěru z [datum]). Žalovaná splátkový kalendář nedodržela, v důsledku čehož se dostala do prodlení již s první splátkou splatnou dne 15. 9. 2019, neuhradila ani druhou splátku, v důsledku čehož došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 11. 2019, žalovaná dosud žalobkyni neuhradila 6 000 Kč, přestože byla o zaplacení upomenuta (vyjádření žalobkyně, výzvy k zaplacení ze dne 16. 10. 2019, 15. 11. 2019 a 16. 12. 2019, oznámení ze dne 7. 1. 2020, předžalobní výzva ze dne 28. 7. 2021). 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, byť zčásti, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, neboť žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimována, protože jí žalovaná dosud dlužnou částku ve výši 6 000 Kč neuhradila, tudíž je pasivně věcně legitimována. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla jí zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení ve smyslu § 1968 věta první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal okolnosti, pro které by měl v tomto konkrétním případě určit lhůtu k plnění delší ve smyslu § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., nebo stanovit, že peněžité plnění může být ve splátkách, protože žalovaná na svoji obranu nic netvrdila. V rozdílu pak byla podaná žaloba s příslušenstvím zamítnuta, neboť soud uzavřel, že v tomto konkrétním případě žalobkyně dostatečným způsobem neověřila schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované), tudíž nedošlo k uzavření smlouvy platně, ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, tedy na předmětnou smlouvu je třeba hledět jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. 27 Co 81/2019-75 a ze dne 18. 12. 2020, č.j. 22 Co 295/2019-86 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 4129/18), neboť listinu„ hodnocení klienta“ předloženou žalobkyní nelze považovat za přesvědčivý důkaz (např. dlužnice byla na rodičovské dovolené se synem [jméno] [příjmení], [datum narození], jediný příjem měla z rodičovského příspěvku přiznaného od 1. 7. 2019 ve výši 8 484 Kč, do té doby činil 6 786 Kč, výdaje na bydlení byly uvedeny v částce 1 000 Kč, což lze považovat za značně podhodnocené, v [obec] nereálné, byť forma bydlení byla zaškrtnuta jako jiná, nikoliv pronájem ani u rodičů, žila ale sama, stejně tak paušální výdaje uvedené částkou 3 410 Kč na dlužníka), byť žalovaná současně prohlásila, že jí uvedené údaje jsou„ pravdivé a úplné“. V tomto konkrétním případě pak nelze postup žalobkyně považovat za dostatečný a naplňující kritérium vynaložení odborné péče, kdy zákon so spotřebitelském úvěru předpokládá získání informací i z jiných zdrojů, než pouze od dlužníka. Díky tomuto právnímu závěru prvostupňového soudu měla žalovaná vrátit žalobkyni fakticky pouze poskytnuté plnění ve výši úvěru v částce 6 000 Kč, k čemuž byla zavázána, a to včetně úhrady příslušenství. 6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, neboť u žalobkyně byl poměr úspěchu a neúspěchu obdobný, žalované náklady s vedením tohoto sporu dosud nevznikly, a proto bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.