14 C 170/2021-55 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne [datum] ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu, v doplněném znění ze dne 14. 9. 2021, z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 8. 2021, č. j. 14 C 1705/2021-38, byli účastníci vyzváni ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyních předložených listinných důkazů s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 15 000 Kč se splatností v 60ti týdenních splátkách po 469 Kč s poslední splátkou 21. 6. 2019, žalovaný se kromě jistiny zavázal zaplatit žalobkyni i částku 13 125 Kč (2 683 Kč smluvní úrok, 6 020 Kč odměna za zpracování a doručení smlouvy, administrativní činnost a flexibilní splácení a 4 422 Kč poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení), žalovaný uhradil celkem 6 707,13 Kč, poslední platbu provedl dne 10. 12. 2018, dne [datum] uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 25 000 Kč se splatností v 60ti týdenních splátkách po 776 Kč s poslední splátkou dne 4. 2. 2019, obě finanční částky převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy, ze druhé zápůjčky se kromě jistiny zavázal žalovaný zaplatit i částku 21 542 Kč (4 472 Kč smluvní úrok, 6 550 Kč odměna za zpracování a doručení smlouvy a 10 520 Kč administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti), žalovaný na této zápůjčce uhradil celkem 24 812,87 Kč, poslední platbu provedl dne 27. 1. 2020 ve výši 2 000 Kč (po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek), žalovaný tak dosud žalobkyni nezaplatil částky ve výši 8 292,87 Kč a 187,13 Kč, přestože byl o zaplacení upomenut, pohledávky byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (§ 2390 a následující a § 1879 a následující občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení ve smyslu § 1968 věta první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušnému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení), když lhůta k plnění odpovídala ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. V rozdílu pak byla podaná žaloba s příslušenstvím zamítnuta, neboť soud uzavřel, s ohledem na obsah spisu a předmět sporu, že žalobkyně dostatečným způsobem neověřila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného), kterým nepochybně zápůjčka je, tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy platně, ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném od 1. 12. 2016, tedy na předmětnou smlouvu je třeba hledět jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019-75 a ze dne 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu ÚS z 26. 2. 2019, sp. zn. II. ÚS 4129/18). Zákaznické karty předložené žalobkyní nelze považovat za přesvědčivý důkaz (v první zákaznické kartě z [datum] byl uveden čistý příjem žalovaného jako starobního důchodce 13 546 Kč s tím, že je rozvedený a bydlí na ubytovně, odhadované měsíční výdaje byly vyčísleny částkou 7 500 Kč, rovněž byly uvedeny další čisté příjmy do domácnosti ve výši 10 000 Kč, byť bylo uvedeno v počtu zdrojů příjmu žadatele pouze jeden, ve druhé z [datum] pak čistý příjem žalovaného 13 990 Kč při odhadovaných měsíčních výdajích„ pouze“ 5 000 Kč a na interních splátkách 3 000 Kč měsíčně z původní zápůjčky s bydlením stále na ubytovně a další čisté příjmy domácnosti již žádné uvedeny nebyly s tím, že počet zdrojů příjmu žadatele byl zase„ pouze“ jeden, výdaje žalovaného na domácnost včetně nákladů na bydlení lze považovat za značně podhodnocené, neodpovídající realitě), byť žalovaný současně prohlásil, že jím uvedené údaje jsou„ pravdivé a úplné“. V tomto konkrétním případě nelze postup žalobkyně považovat za dostatečný a naplňující kritérium vynaložení odborné péče, kdy zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá získání informací i z jiných zdrojů, než pouze od dlužníka. Díky tomuto právnímu závěru prvostupňového soudu měl žalovaný vrátit žalobkyni fakticky pouze poskytnutá plnění ve výši zápůjček, přičemž v prvním případě uhradil 6 707,13 Kč, takže rozdíl činil 8 292,87 Kč a ve druhém případě pak uhradil 24 812,87 Kč, takže rozdíl činil 187,13 Kč a tyto rozdíly včetně příslušenství byl zavázán žalobkyni uhradit. 3. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, kdy žalobkyně měla neúspěch v převážné míře a žalovanému dosud náklady s vedením tohoto sporu nevznikly, a proto tento vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.