17 C 120/2021-76 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 591,86 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] dne [datum], na základě které žalobkyně vyplatila žalovanému 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal řádně hradit splátky ve výši 3 990 Kč, počínaje 1. 3. 2019, avšak řádně neuhradil už první splátku. Poté splácel již nepravidelně, proto byl dne 13. 2. 2020 úvěr zesplatněn. Ke dni 8. 11. 2018 žalovaný dlužil na jistině 37 415,69 Kč, částku 18 147,50 jakožto kapitalizovaný úrok od 2. 10. 2019 do 13. 2. 2020, na smluvní pokutě po zesplatnění od 14. 2. 2020 do sepsání žaloby dne 7. 4. 2021 částku 16 176,17 Kč a 900 Kč náklady za vymáhání (2x 450 Kč). 2. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto projednal věc dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] včetně smluvních podmínek a splátkového kalendáře, které byly učiněny nedílnou součástí smlouvy, (dále jen„ smlouva“), bylo zjištěno, že žalobkyně, jakožto úvěrující, se zavázala žalovanému, jakožto klientovi, poskytnout na bankovní účet klienta částku 40 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku ve třiceti měsíčních splátkách ve výši 3 990 Kč měsíčně, a to počínaje 1. 3. 2019, spolu se zaplacením úroku z úvěru ve výši 111,33 % ročně, které mají činit celkem 79 700 Kč. V článku VI.2 Podmínek je uveden nárok úvěrujícího v případě prodlení úvěrovaného s úhradou jakékoliv splátky. Účastníci si sjednali jednak poplatek za upomínku ve výši 450 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě prodlení žalovaného s úhradou měsíční splátky a dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1% denně, a to v případě, dojde-li ke zesplatnění úvěru. V souladu se smluvním ujednání účastníků pak došlo k zesplatnění úvěru 13. 2. 2020 (dopis ze dne 17. 2. 2021). Z potvrzení o provedení úhrady vyplynulo zaslání částky 40 000 Kč dne 5. 2. 2019 na účet žalovaného označený ve smlouvě. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný na předmětnou pohledávku uhradil celkem 9 975 Kč, a to po částkách 5x 1995 Kč v období od 22. 4. 2020 do 13. 12. 2020. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván žalobcem výzvou ze dne 6. 10. 2019, 21. 10. 2019 a 2. 11. 2019. K posouzení úvěryschopnosti žalobkyně doložila: Úvěrovou zprávu NRKI a BRKI, ze které vyplynuly celkové měsíční splátky ve výši 14 909 Kč. Daňové přiznání [právnická osoba] za rok 2017 s ročním úhrnem čistého obratu 14 074 906 Kč. Výplatní pásek na jméno žalovaného za [číslo] s částkou 30 310 Kč a z výpisu z účtu žalovaného označen [právnická osoba] Před podáním žaloby vyzývala právní zástupkyně žalobce žalovaného k zaplacení dlužné částky, což vyplývá z předžalobní výzvy ze dne 14. 4. 2020 ve spojení s poštovním podacím archem z 15. 4. 2020. Z tvrzení žalobkyně vyplynula částečná úhrada splátek po jejich splatnosti a jejich započtení. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti). 6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 1968 věta 1. občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Ohledně zákonných úroků z prodlení soud aplikoval § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Před zahájením jednání soudu ve věci dne 22. 8. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 18 147,50 (představující kapitalizovaný úrok od 2. 10. 2019 do 13. 2. 2020). 11. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na výše uvedené částečné zpětvzetí žaloby před zahájením jednání, soud řízení výrokem II. v této části zastavil. 12. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy z hlediska požadavků zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že žalobce prokázal, že s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, když vyšel z informací poskytnutých samotným žalovaným, které ověřil předloženými listinami a prokázaný a ověřený příjem žalovaného (30 000 Kč) odpovídal závěru, že žalovaný je schopen splácet měsíční splátky ve výši 3 990 Kč měsíčně, když z použitých registrů vyplynulo, že žalovaný již měl další závazky, nicméně doložil daňové přiznání právnické osoby, která mu sice vyplácela mzdu, ale dle jeho tvrzení šlo o subjekt, prostřednictvím kterého měl žalovaný podnikat společně s manželem. Pokud žalovaný výslovně odkázal na toto majetkové propojení, kdy jeho poměry nejsou utvářeny pouze vyplácenou mzdou, ale i podílem na ev. zisku této právnické osoby (byť s daňově uznatelnou ztrátou, avšak vysokým čistým obratem), ztotožnil se soud s úvahou žalobkyně, že nejde o„ klasického“ spotřebitele. I když jde o úvěr poskytnutý žalovanému jako fyzické osobě a nikoli v souvislosti s podnikáním, žalovaný se odkazem na související podnikatelskou aktivitu prostřednictvím právnické osoby (vyplácející také mzdu) zbavil poměrně přísných nároků kladených na věřitele při posuzování úvěryschopnosti spotřebitele, kdy své příjmy neomezil pouze pouhou mzdou (vyplývající z výplatního lístku), ale odkázal na další příjem z podnikání právnické osoby, na kterou odkázal doloženým daňovým přiznáním. V této rovině a vzhledem k doloženému čistému obratu, tak riziko dalšího závazku (4 000 Kč) vzhledem k volným prostředkům žalovaného (15 000 Kč), mohl věřitel zhodnotit jako ještě přijatelné. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je v zásadě důvodná. Žalobkyně žalovanému na základě úvěrové smlouvy poskytla úvěr 40 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem 111,33 % ročně, když žalobkyně započetla částečné úhrady na úrok za období od poskytnutí úvěru tedy 31. 1. 2019 do 1. 10. 2021 a kapitalizovaný úrok za období od 2. 10. 2019 do 13. 2. 2020 vzala zpět. Z celkově sjednané výše úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 79 700 Kč (za 30 měsíců) tak žalobkyně započetla z předchozích úhrad žalovaného na úrok částku zhruba 25 000 Kč, což je částka méně než třetinová oproti smluvené částce a soud toto započtení nepovažuje za odporující dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku. S ohledem na částečné zpětvzetí v části týkající se zbývajících kapitalizovaných úroků se soud proto výší sjednaných úroků dále nezabýval, neboť jde navíc o ujednání oddělitelné od zbytku smlouvy, a žalobě po částečném zpětvzetí plně vyhověl a přiznal jí dlužnou jistinu, dále částku 16 176,17 Kč jakožto smluvní pokutu sjednanou dle smlouvy, která mohla činit maximálně polovinu jistiny ve výši 20 000 Kč, náklady za vymáhání ve sjednané výši (2x 450 Kč), spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny, když prodlení žalovaného nastalo již následujícím dnem po zesplatnění dluhu, tedy od 14. 2. 2020 do zaplacení. 13. Částky, které soud uložil žalovanému uhradit žalobkyni, soud stanovil uhradit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 14. O nákladech řízení pak soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 460 Kč, kdy se jedná o poměrnou část vzniklých nákladů žalobkyni. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ advokátní tarif“). V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyni náležela náhrada za zaplacený soudní poplatek 2 680 Kč a náhrada za odměn