17 C 167/2021-31 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 13. 8. 2021 ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení celkové částky 15 231 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení, s odůvodněním, že mezi žalobkyní, a žalovaným, byla uzavřena dne 24. 8. 2018 smlouva o úvěru, skládající se z půjčené částky 27 000 Kč a souhrnného poplatku 22 086 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách ve výši 819 Kč týdně, splatných vždy do 7. dne následujícího týdne, počínaje 7. dnem od podpisu smlouvy. V případě prodlení žalovaného se stává splatným celý dluh a to v termínu nejbližší další splátky. Žalovaný splácel nepravidelně, a uhradil 33 855 Kč, po rozpočtení na týdenní splátky se žalovaný ocitl v prodlení. Následně došlo v důsledku prodlení žalovaného ke splatnosti pohledávky k datu 14. 6. 2019, když žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 19. 10. 2019 (od konce smlouvy 18. 10. 2019). Úvěryschopnost žalovaného žalobce ověřil v databázi neplatných dokladů, kontrolou rodného čísla, náhledem do insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání telefonickým dotazem, kontrolou platební historie žalovaného u žalobce, vyhodnocením aktuální finanční situace žalovaného dle podkladů od žalovaného v kartě a dle bydliště, kontrolou aktuálního počtu exekucí z CEE. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V dané věci soud nařídil na den 25. listopadu 2021 jednání, z něhož se žalobkyně omluvila, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. 3. Provedeným dokazováním, a to ze smlouvy o úvěru [číslo] formuláře z 22. 8. 2018 vyplynulo, že dne 24. 8. 2018 podepsal žalovaný smlouvu o úvěru. Žalobkyně se zavázala poskytnout úvěr ve výši 27 000 Kč, v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal uhradit částku 27 000 Kč, úrok 9 666 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 5 940 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 480 Kč, celkem 49 086 Kč v 60. týdenních splátkách po 818,10 Kč, splatných vždy do 7. dne následujícího týdne, počínaje 7. dnem od podpisu smlouvy, 31. 8. 2018. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 4. 2021 včetně podacího archu z 16. 4. 2021 vyplynulo, že žalobkyně žalovaného vyzývala k zaplacení dlužné částky s možností uplatnění své pohledávky v soudním řízení. Z přehledu plateb vyplynulo, že na dluh žalovaného započetl žalobce celkem částku 33 855 Kč. 4. Z evidenční karty klienta vyplynulo, že byla vyplněna 22. 8. 2018 za účelem žádosti o úvěr ve výši 27 000 Kč, žalobkyně vycházela z údajů o žalované, že měla úvěr u žalobkyně, není vlastník nemovitosti, je rozvedená, bezdětná, má plný pracovní úvazek u [anonymizována dvě slova] o.p.s., mzda žalované činila 18 600 Kč, výdaje na bydlení (nájem) 4 420 Kč, jiné 1 000 Kč, nebankovní závazky 2 000, splátky exekucí 2 000 Kč. Disponibilní zůstatek žalovaného činil 4 770 Kč. 5. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném od 1. 12. 2016, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ve znění účinném od 1. 1. 2014, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 22. 8. 2018. Žalobkyně však soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně k prokázání své povinnosti předložila soudu jediný důkaz a to evidenční kartu klienta. Žalobkyně vycházela z údajů o žalované, že již splácí další dva nebankovní závazky a na její majetek jsou nařízeny dvě exekuce se splátkou 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně dále vyšla z informací, že výdaje žalované jsou na bydlení 4 420 Kč a další výdaje jsou 1 000 Kč, nijak však nezohlednila další výdaje na živobytí a bez dalšího vyšla z rozdílu mezi příjmy a výdaji. Žalobkyně přesto poskytla žalované další úvěr, čímž prohloubila její zadlužení o částku 3 276 Kč měsíčně, když ze samotných údajů v kartě vyplynulo hospodaření bez jakékoliv rezervy, pokud by se přihlédlo k jakýmkoliv dalším výdajům na živobytí, které žalovaná reálně musela mít.. Bylo zřejmé, že žalobkyně neměla ucelený obraz o majetkové situaci žalované, není zohledněno, jakou celkovou částku žalovaná dlužila. Žalobkyně nedoložila tvrzený výpis z CEE ani např. výpis z účtu žadatele, který by mohl pochybnosti o existenci rezervy žalované na další závazek rozptýlit. Ze všech těchto skutečností nelze dospět k závěru, že žalobkyně prokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku) ve výši 27 000 Kč, na tuto částku byla započtena již zaplacená částka 33 855 Kč. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaný na žalovanou částku již nedluží ničeho a žalobu v plném rozsahu zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého, neboť žalovaný měl sice plný úspěch ve věci, ale žádné náklady potřebné k bránění práva nevynaložil.