18 C 51/2021-56 — Okresní soud v Příbrami

Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád v účinném znění (dále jen„ o. s. ř“). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 3 475,56 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné úhrady za poskytnutou zdravotní péči dne 26. 3. 2020. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval bez nařízení jednání. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že dne 26. 3. 2020 poskytla žalobkyně žalovanému zdravotní službu, a to odběr krve ze žíly, cílené vyšetření psychiatrem, vyšetření alkotestem a biochemický rozbor. Žalovanému byla za poskytnuté služby předložena faktura na částku 3 475,56 Kč se splatností dne 25. 4. 2020. Žalovaný uvedl jako svou kontaktní adresu [adresa žalovaného], že trvale bytem je na adrese [adresa], Slovensko. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani přes písemnou výzvu. Soud se předně zabýval tím, zda má pravomoc ve věci rozhodnout, a to s ohledem na to, že žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Dospěl přitom k závěru, že pravomoc českého soudu je dána, a to v souladu s čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (nařízení Brusel I bis). Rozhodné je v tomto případě místo bydliště žalovaného. Soud přitom šetřením zjistil, že žalovaný nemá na území České republiky hlášen žádný pobyt. Soud se pokoušel žalovanému doručit na všechny známé adresy na území České republiky i na Slovensku, avšak neúspěšně. Šetřením se soudu podařilo zjistit, že žalovaný se reálně zdržuje v [obec]. Soud tedy dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů rozhodnout ve věci je dána. Jelikož však žalovaný na území České republiky nemá hlášen žádný pobyt a soudu se nepodařilo žalovanému písemnosti doručit na žádnou ze známých adres, ustanovil soud žalovanému opatrovníka z důvodu neznámého pobytu. Rozhodným právem pro posouzení sporu je pak v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 (Řím I) právo české. Soud věc právně posoudil podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podle § 1968 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně předloženými listinami prokázala, že poskytla dne 26. 3. 2020 žalovanému zdravotní služby, přičemž žalovaný nebyl na území České republiky zdravotně pojištěn. Vznikla mu tedy povinnost za poskytnutou zdravotní péči zaplatit. Žalobkyně žalovanému vystavila fakturu se splatností dne 25. 4. 2020. Žalovaný však na vystavenou fakturu ničeho neuhradil. Vzhledem k uvedenému shledal soud podanou žalobu zcela důvodnou a jako takové ji v plném rozsahu vyhověl. Přiznal proto žalobkyni právo na zaplacení částky 3 475,56 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 26. 4. 2020, tedy od prvého dne prodlení, do zaplacení. Lhůtu k plnění určil podle § 160 o. s. ř. jako třidenní. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a odměny za 2 úkony po 100 Kč (předžalobní výzva a sepis žaloby) dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. V souladu s § 164 o. s. ř. opravil soud zjevnou nesprávnost ve výroku II., kdy na místo částky 200 Kč má být správně uvedena částka 1 200 Kč. V souladu s § 148 o. s. ř. rozhodl soud ve výroku III. tak, že České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, které jí vzniknou v souvislosti s ustanovením opatrovníka.