5 C 193/2020-20 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se svou žalobou domáhal rozhodnutí soudu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 79 860 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dlužné nájemné za 20 měsíců za nájem dopravního prostředku. Žalobce tvrdil, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla uzavřena nájemní smlouva, kterou žalobce vypověděl prostřednictvím emailu zaslaného žalovanému na jím uvedenou emailovou adresu ve smlouvě. Žalovaný žalobci dosud osobní automobil nevrátil. Žalovaný dluh neuhradil ani na základě výzvy žalobce. 2. Účastníci řízení se k jednání bez omluvy nedostavili, žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud z tvrzení žalobce a jím předložených listin (nájemní smlouvy č. [rok] [číslo] ze dne [datum], výpovědi smlouvy o nájmu dopravního prostředku č. [rok] [číslo], výzvy k úhradě dlužné částky a navrácení vozidla ze dne [datum], technického průkazu č. [anonymizováno] a předávacího protokolu ze dne [datum]) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobce, zastoupený jednatele [údaje o zástupci] prodloužení, přičemž smlouva byla uzavřena v [obec] dne [datum]. Nájemné bylo stanoveno ve výši 3 300 Kč bez DPH, a to na základě vystavené faktury se splatností desátý kalendářní den v měsíci. Z předávacího protokolu bylo zjištěno, že žalobce jako předávající a žalovaný jako přebírající potvrdili předání osobního automobilu dne [datum] na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku ze dne [datum] č. 2018 [číslo]. Žalovanému byl předán malý technický průkaz. Žalobce vypověděl smlouvu o nájmu dopravního prostředku ze dne [datum] s uvedením porušení smluvních povinností ze strany žalovaného s odkazem na body 1.3, 1.4, 2.3, 5.2 smlouvy s tím, že má nájemce předmět nájmu přistavit ve lhůtě tří kalendářních dnů na adresu provozovny pronajímatele [ulice a číslo], [obec a číslo], kde si pevný termín předání má objednat telefonicky v otevírací době, přičemž listina není podepsaná. Žalovaný žalobci ke dni podání žaloby osobní automobil nevrátil, žalobci ničeho nezaplatil. Dlužná částka činí 20 splátek nájemného ve výši 3 993 Kč včetně DPH, tj. celkem 79 860 Kč. 4. Soud posoudil spor mezi účastníky řízení podle ustanovení §§ [číslo] a násl., § 2321 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění do [datum] (dále jen„ o. z.“). V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo uzavřením nájemní smlouvy ke vzniku závazkového právního poměru, podle kterého se ve smyslu § 2321 o. z. žalobce jako pronajímatel zavázal přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavázal platit za to pronajímateli nájemné. Žalovaný osobní automobil převzal, nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou. Nájem ujednaný na dobu určitou může každá ze stran vypovědět jen v případě, že ve smlouvě byly zároveň ujednány důvody výpovědi a výpovědní doba ve smyslu § 2229 o. z. Žalobce neprokázal, že by výpověď smlouvy žalovanému písemně zaslal ve smyslu § 2228 o. z., ani z výpovědi není jasný přesný důvod výpovědi tak, aby smlouva byla platně vypovězena dle § 2229 o. z., když ve smlouvě mezi účastníky řízení důvody výpovědi ani výpovědní doba nebyly ujednány. Soud má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným existoval nájemní vztah na základě smlouvy o nájmu dopravního prostředku, přičemž tento vztah skončil k [datum], avšak žalovaný bez právního důvodu předmětný osobní automobil nevrátil, nájemné však neuhradil. Žalovaný se tak na úkor žalobce obohatil užíváním předmětného osobního automobilu a je povinen vydat to, oč se bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 o. z. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně příslušenství, které žalobce požadoval v souladu s § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž částku 47 916 Kč soud přiznal z titulu dlužného nájemného ve smyslu § 2321 o. z. a částku 31 944 Kč soud přiznal žalobci z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., tj. celkem 79 860 Kč, neboť bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobci zaplatil a osobní automobil vrátil, žalovaný však zůstal nečinný. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití § 146 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Soud proto přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3 993 Kč za zaplacený soudní poplatek. Lhůta k plnění byla určena podle §160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.