6 C 162/2021-49 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 12 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 335,38 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 827,99 Kč, se zákonným úrokem ve výši 8,05 % z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem 23,72% ročně z částky 12 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení (nárok č. 1) a dále zaplatit částku 7 970,80 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 377,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 006 Kč, se zákonným úrokem ve výši 8,05 % z částky 7 970,80 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem 23,72% ročně z částky 7 970,80 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení (nárok č. 2). 2. V návrhu tvrdil, že je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, kterou uzavřel se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba]. Právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] (nárok č. 1), na základě které poskytl peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal rovněž zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 290 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 8. 2017. Žalovaný nerespektoval dohodnuté splátky, došlo k zesplatnění. Ke dni postoupení 15. 1. 2021 pohledávka činila celkem 17 820 Kč z toho dlužná jistina 12 000 Kč a dlužné úhrady za služby a navýšení ve výši 5 820 Kč, kdy žalobce po žalovaném požaduje pouze uhrazení nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalobce v návrhu dále tvrdil, právní předchůdce uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] (nárok č. 2), na základě které poskytl peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal rovněž zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 5. 2017. Žalovaný nerespektoval dohodnuté splátky, došlo k zesplatnění. Ke dni postoupení 15. 1. 2021 pohledávka činila celkem 10 350 Kč z toho dlužná jistina 7 970,80 Kč a dlužné úhrady za služby a navýšení ve výši 2 379,20 Kč, kdy žalobce po žalovaném požaduje pouze uhrazení nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě dlužných částek, žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil. 3. Okresní soud v Příbrami návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nevyhověl pro nepřiměřeně vysoké poplatky a ve věci bylo nařízeno jednání. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se k nařízenému jednání bez řádné omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu bylo jednání bez jeho osobní účasti. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 5. Soud z provedených důkazů, a to z karty zákazníka, smlouvy o půjčce [číslo] včetně smluvních podmínek, smlouvy o půjčce [číslo] postupní smlouvy včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku, z předžalobní výzvy včetně podacího lístku, výpisu z rejstříku zjistil následující skutkový stav věci. Dne 11. 7. 2016 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce na částku 12 000 Kč (nárok č. 1). Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 290 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 8. 2017. Dne 11. 4. 2016 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce na částku 10 000 Kč (nárok č. 2). Žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit také úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 5. 2017. Dne 15. 1. 2021 byly pohledávky za žalovaným postoupeny žalobci, což bylo žalovanému písemně oznámeno, a byl také vyzván k dobrovolnému plnění. Žalovaný uhradil na pohledávku částku ve výši 3 350 Kč (nárok č. 1) a částku 7 050 Kč (nárok č. 2). Žalobce po žalovaném požaduje pouze uhrazení nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván právním zástupcem žalobce k zaplacení dlužné částky. 6. Spor mezi účastníky soud posoudil podle ustanovení § 2390, § 2392, § 2991, § 1879 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dále podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. 7. Dále podle ustanovení § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 9. Ve smyslu citované právní úpravy a zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že by jeho právní předchůdce řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splatit, když vycházel pouze z tvrzení a informací, která mu podal žalovaný a které byly zaznamenány do karty žalovaného a jiná šetření neprováděl. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smluv, ke které je soud povinen ze zákona přihlížet. Podle právního názoru [název soudu], v jeho rozhodnutí [číslo jednací] je třeba si uvědomit, že spotřebitel je slabší stranou, je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Na rozdíl od poskytovatele nemá znalost oboru, dostatek profesionální zkušenosti, právní poradenství, účetnictví, marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, kdy smlouvy bývají uzavírány jako adhézní a podobně. Současně již z podstaty věci peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr za každou cenu získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Právě proto zákon uložil poskytovatelům povinnost posuzovat úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy. Smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, je vyhnout se situacím, kdyby úvěr mohl být poskytnut i osobám, u nichž by bylo důvodně možné pochybovat o tom, že budou schopni úvěr splácet. Je dán zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky dle § 588 občanského zákoníku. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]. 10. Soud proto nárok žalobce, na kterého byla pohledávka postoupena, posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, žalovaný převzal u nároku č. 1 finanční částku 12 000 Kč bez právního důvodu, vrátil dosud toliko 3 350 Kč, tudíž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 8 650 Kč a u nároku č. 2 převzal finanční částku 10 000 Kč bez právního důvodu, vrátil dosud toliko 7 050 Kč, tudíž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 2 950 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud žalobě částečně vyhověl /výrok I./. 11. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků či smluvního úroku /výrok II./. 12. S přihlédnutím k úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení