6 C 70/2021-158 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal k soudu shora uvedenou žalobu s tím, že výlučným vlastníkem souboru nemovitostí skládajícího se z rodinného domu a zahrady v [obec] v oblasti u [anonymizováno] v místě, kde se lámou dvě katastrální území, a to k.ú. [obec] [obec] a k.ú. [část obce]. V k.ú. [obec] [obec] je vlastníkem pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je budova [adresa], pozemku parc. [číslo] zahrada, v k.ú. [část obce] je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zahrady, [číslo] a [anonymizováno], jehož součástí jsou budovy garáží. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník v k.ú. [část obce] pozemku parc. [číslo] zahrada. Fakticky soubor nemovitostí žalobce a žalovaného představuje jeden funkční celek domu se zahradou, přičemž pozemky parc. [číslo] katastrálně náleží třetí osobě, a to městu [obec]. Žalobce nabyl vlastnické právo většinově dle darovací smlouvy ze dne 3.12.1997 a dle darovací smlouvy ze dne 17.3.2000, kterou došlo k nabytí garáže v jihozápadním rohu parc. [číslo] což je však pro žalobu nepodstatné. Pozemky nabyl od svých rodičů [jméno] a [jméno] [příjmení], ti nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům dle kupní smlouvy ze dne 21.4.1969, a to od [jméno] a [jméno] [příjmení], rodiče žalobce v domě bydleli od koupě r. 1969 až do své smrti v r. 2001, resp. 2006. Dle smlouvy z r. 1969 rodiče žalobce nabyli budovu [adresa] v k.ú. [obec], pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], jakož i pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec] zapsaný variantně i jako parc. [číslo] v k.ú. [část obce] a pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] [obec] variantně zapsaný jako pozemek parc. [číslo] v k.ú. [část obce], vymezení nemovitostí ve smlouvě bylo značně chaotické a nepřesné, současný stav neodpovídá jak označení nemovitostí parcelními čísly, tak neodpovídá vymezení katastrálních území, katastrální mapa v dané době nebyla řádně vedena a šlo částečně vycházet pouze z pozemkového katastru a jeho c.k. mapování z r. 1839. Zápis jednoho toho samého pozemku do dvou katastrálních území se dvěma různými katastrálními čísly je nevídaný, nesoulad v číslování parcel panuje i při srovnání smlouvy z r. 1969 a z r. 1997, kdy v mezidobí patrně došlo k přečíslování parcel. Žalovaný nabyl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] poměrně kuriózně či ne zcela standardně, vlastnické právo nejprve dne 15.4.1952 přešlo na Československý stát – MNV [obec], dopisem ze dne 24.6.1987 pak právní předchůdce žalovaného jednostranně prohlásil, že je správcem vodního toku, z toho odvodil své vlastnické právo k pozemku a uzavřel, že není třeba dokládat bližší identifikace a výpisy z listu vlastnictví. Toto jednostranné prohlášení je nabývacím titulem žalovaného. V prohlášení, které je přílohou dopisu ze dne 24.6.1987 je zjevný opětovný nesoulad v číslování parcel, se používá dvojí číslování, jednak podle číselné řady PK a druhé dle EN, ani jedno z parcelních čísel neodpovídá zápisu c.k. katastrální mapy. Způsob nabytí vlastnického práva žalovaným jen dokládá opakovaně zmíněný chaos v katastrální oblasti, žalovaný se však nikdy fakticky neujal držby předmětného pozemku, neboť předmětný pozemek již dávno měli v držbě právní předchůdci žalobce. Pozemek se nachází v záplavové oblasti [anonymizováno], byl opakovaně v minulosti zaplavován a žalovaný se nikdy nepodílel na úklidu spouště na předmětném pozemku, o likvidaci se vždy starali pouze žalobce a jeho rodina. Sporný pozemek par. [číslo] se nachází v relativně rovinaté zahradě, zahrada je ukončena plotem, plot navazuje na okolní ploty jiných domů a zahrad a tvořil v daném místě logickou a plynulou bariéru oddělující zahrady od pískové cesty vedoucí podél [anonymizováno]. Pozemek je obehnán stabilním plotem, který v průběhu času byl pouze renovován, aniž by bylo zasahováno do jeho průběhu, původní plot na severní hranici byl ze žulových kvádrů, které byly vyplněny dřevěnými plaňkami, žalobce, resp. jeho rodiče plot v 70. letech přebudovali tak, že žulové kvádry odstranili a rám plotu vytvořili z kovových jeklů a umístili nové dřevěné výplně, průběh plotu však neměnili. Stav plotu ze 70. let je až do dnešních dnů, žalobce pouze okolo r. 2000 udělal novou vjezdovou bránu. Rovněž v terénu nedošlo k žádným změnám, žalobce ví od vyprávění pamětníků, že současné polohové uspořádání zahrady, tedy i plotu, je více jak 100 let staré. Dle historické katastrální c.k. mapy v místě dnešního sporného pozemku tekla říčka [anonymizováno], nicméně takto vedené koryto v místě již více než 100 let neteče, pokud v minulosti v 70. letech docházelo k narovnání koryta [anonymizováno], takto bylo v jiném místě, několik set metrů západně. Vedení plotu a existenci neměnné zahrady dokládá žalobce historickou fotodokumentací, v případě sporování datací fotografií žalovaným je stáří možno dovodit od postupného růstu a mohutnění stromů na pozemku. Žalobce nikdy v minulosti neměl sebemenší důvod pochybovat, že mu oplocená zahrada zcela nenáleží. Ke změně došlo až v r. 2019, kdy byl [stát. instituce] osloven s kontrolou vypouštění odpadních vod z jímek, v červenci 2019 bylo zjištěno, že žalobce nesprávně likviduje odpadní vody ve svém septiku a dostal blokovou pokutu 500 Kč. Na popud pokuty začal řešit napojení domu na kanalizační stoku DN 600 beton, která probíhá za plotem v prostoru mezi koncem zahrady žalobce a [anonymizováno]. Žalobce si za tímto účelem objednal projekt, v rámci jeho vyhotovení v listopadu 2019 se dozvěděl, že předmětný sporný pozemek a dále pozemky parc. [číslo] nejsou v jeho katastrálním vlastnictví. Nejprve dne 3.9.2019 oslovil [územní celek] se žádostí o zřízení věcného břemene uložení kanalizační přípojky, v dubnu svou žádost transformoval do žádosti o prodej pozemků parc. [číslo] město nechalo vypracovat znalecký posudek na určení ceny 200 Kč/m2, žalobce s touto souhlasil, rada města však žádost doporučila zastupitelstvu zamítnout, proto žalobce vzal žádost o prodej pozemků zpět. Paralelně se žalobce obrátil ve stejném gardu i na žalovaného, v lednu 2020 nejprve se zámyslem zřízení kanalizační přípojky, následně v březnu 2020 požádal o odkup předmětného pozemku, což bylo žalovaným odmítnuto sdělením ze dne 7.9.2020. Existuje tedy rozpor mezi stavem právním a faktickým, žalobce nabyl vlastnické právo vydržením. Buď došlo k vydržení již právními předchůdci žalobce ještě za účinnosti starého občanského zákoníku, neboť předchůdci žalobce užívali a drželi pozemek nepřetržitě v dobré víře od 21.4.1969, žalobce a jeho předchůdci nebyli po dobu držby absolutně v rušení a nikdo, zejména žalovaný nedal po celou dobu držby najevo, že by drželi neoprávněně, sám žalovaný byl pasivní až do r. 2020. Plot tvoří stabilní hranici minimálně od 60. let, ve skutečnosti mnohem déle, v té době byla minimální možnost objektivizovat daný stav na katastrální mapu. Právní předchůdci žalobce tak nemohli mít sebemenší pochybnost, že jejich zahrada je předělena neorganickým výkusem pozemku žalovaného a logicky se chovali tak, že jim vlastnické právo náleží až k hranici plotu, na pozemku žalovaného hospodařili, dokonce zde postavili skleník, proti čemuž nikdo neprotestoval. Pokud k vydržení nedošlo podle staré právní úpravy, pak došlo k přímému vydržení žalobcem, a to k vydržení mimořádnému dle § 1095 o.z. K poctivé držbě pak občanský zákoník nevyžaduje žádný titul, pouze musí být držitel ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc náleží. Žalobce nabyl vydržením vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], proto se domáhá určení, že je jeho vlastníkem. 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že k vydržení pozemku ze strany žalobce ani jeho předků nedošlo a ani dojít nemohlo. Na základě koupě a následného darování žalobce i jeho předchůdce si museli být vědomi, že pozemek žalovaného náleží jinému subjektu. I pokud by žalobce čistě hypoteticky pozemek žalovaného užíval, jednalo by se o užívání neoprávněné a současně nedošlo ani nemohlo dojít k jeho vydržení, neboť nejsou splněny podmínky pro vydržení, zejména u žalobce a jeho předků je přítomen nepoctivý úmysl či absence dobré víry. Žalovaný pak vlastnické právo získal standardní formou jednostranným prohlášením v r. 1987, v té době byla tato forma dostačující a standardní pro nabytí vlastnického práva. Z kupní smlouvy z r. 1969 vyplývá, že předci žalobce nabyli pozemky v okolí pozemku žalovaného, tedy jiné pozemky, než je pozemek žalovaného, polohové vymezení v té době si mohli ověřit na základě mapových podkladů se zákresy jednotlivých pozemků, tudíž předci žalobce museli nepochybně znát přesnou polohu a rozlohu nabývaných pozemků a pokud by čistě hypoteticky předmětný pozemek žalovaného užívali, museli si být nepochybně vědomi toho, že jim pozemek žalovaného nenáleží. Skutečnost, že žalobce nemohl považovat pozemek žalovaného za svůj, dokazuje i jeho žádost ze dne 3.9.2020 na odkup pozemku od žalovaného. Pokud by byl žalobce skutečně přesvědčen a v dobré víře, že mu pozemek žalovaného patří a vykonává k němu vlastnická práva, nepochybně by se s žádostí o odkup na žalovaného neobrátil a