7 C 149/2021-31 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná se stala s účinností od 1. 8. 2011 poplatníkem televizního poplatku, a to na základě přihlášení do příslušné evidence. Měsíční výše televizního poplatku činí částku 135 Kč. Žalovaná nehradila televizní poplatky v období od července 2018 do srpna 2020, v důsledku čehož jí vznikl dluh ve výši 3 510 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, avšak žalovaná ani poté na svůj dluh ničeho neuhradila. Zároveň žalobkyně uplatnila také nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 623,99 Kč. 3. Návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu nebylo možné vyhovět vzhledem k tomu, že o platbách za měsíce 9/ 2019, 10/ 2019, 11/ 2019, 12/ 2019, 1/ 2020 již bylo pravomocně rozhodnuto v [anonymizováno] [číslo] [rok]. 4. Podáním ze dne 4. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 620 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 256,42 Kč vzhledem k tomu, že na základě komunikace s žalovanou dohledala žalobkyně duplicitní evidenci. Žalobkyně po žalované tak nadále požaduje uhrazení částky ve výši 1 890 Kč, jakožto výši jistiny, a částky 367,57 Kč, jakožto kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. 5. Dle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na uvedené zákonné ustanovení, rozhodl zdejší soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tedy rozhodl o zastavení co do části jistiny ve výši 1 620 Kč a co do části kapitalizovaného úroku ve výši 256,42 Kč. 6. Soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. usnesením vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a o. s. ř. Účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 7. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků soud zjistil, že žalovaná je poplatníkem televizního poplatku dle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, s účinností od srpna 2011. Dle citovaného zákona činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Žalované vznikl dluh na televizních poplatcích ve výši 1 890 Kč za období od července 2018 do srpna 2019 a od února 2020 do srpna 2020. Dle specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vznikl žalobkyni nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 367,57 Kč. Soud dále zjistil, že žalované byla zaslána předžalobní upomínka, kterou byla žalovaná v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvána k zaplacení dlužné částky. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), dále ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy a proto žalobě ve zbývajícím rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu nezaplacených televizních poplatků celkem částku ve výši 1 890 Kč včetně příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 367,57 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 10. S ohledem na skutečnost, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do splatnosti, dostala se s placením dluhu do prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši 90,99 Kč. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 726 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč. Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení zákona, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám advokáta (ustanovení § 149 odst. l o. s. ř.).