9 C 45/2021-63 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal po žalované zaplacení částky 675 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná nehradila televizní poplatky v období od září 2019 do ledna 2020, v důsledku čehož jí vznikl dluh 675 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 60,29 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 4. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná je poplatníkem televizního poplatku dle zákona č. 348/2005 Sb., s účinností od září 2019. Dle citovaného zákona činí výše televizního poplatku 135 Kč měsíčně. Žalované vznikl na televizních poplatcích dluh 675 Kč za období od září 2019 do ledna 2020, tj. 5 měsíců. Žalobce v důsledku prodlení žalované vznikl nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 60,29 Kč. Žalované bylo zasláno několik výzev, kterými byla v souladu s § 142a o. s. ř. vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřila a žalobní tvrzení nebyla nijak zpochybněna. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a ze zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. 7. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. 8. Podle § 7 odst. 2 citovaného zákona, je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 9. Stran tvrzení žalobce o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobci zaplatila, případně že na svůj dluh zaplatila více, než kolik odpovídá žalobcem tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobce za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci z titulu nezaplacených televizních poplatků celkem 675 Kč včetně příslušenství v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 60,29 Kč, když žalovaná se dostala s úhradou dluhu do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Podle článku 89 odst. 1 Ústavy platí, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby, tedy i pro všechny soudy. S ohledem na závěry nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne 24. 7. 2013 a I. ÚS 3705/14 ze dne 6. 2. 2015, soud přiznal žalobci náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dva režijní paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014 (příprava a převzetí zastoupení, sepisy žaloby). Ostatní účtované náklady řízení pak soud považuje za neúčelné, proto žalobci jejich náhrada přiznána nebyla. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).