10 C 129/2021-69 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odstavec 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 415 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný nevrátil žalobkyni finanční příspěvek, který obdržel namísto stravy za neobydlené dny v [anonymizováno] středisku [obec], které dne [datum] opustil, čímž na vyplacený příspěvek ztratil nárok. 3. Po provedeném dokazování předloženými listinnými důkazy (oznámení o ukončení poskytování služeb ze dne [datum], historie vyplácení příspěvku na stravování ze dne [datum], potvrzení o vyplacení příspěvku ze dne [datum], vyúčtování vyplaceného finančního příspěvku ze dne [datum], výzvy k úhradě [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], potvrzení o osobním převzetí dokumentů ze dne [datum], opětovná výzva k úhradě [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] s dodejkou), dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl ode dne [datum] evidován v [anonymizováno] středisku [obec], kde pobíral finanční příspěvek namísto stravy. Žalovanému byl dne [datum] vyplacen příspěvek na dobu 14 dnů ve výši 1 802 Kč. Dne [datum] žalovaný [anonymizováno] středisko opustil, čímž na příspěvek namísto stravy ztratil nárok. Za poslední den pobytu ve středisku ([datum]) žalovanému příspěvek na místo stravy náleží, a proto mu byl z celkového dluhu odečten. Dne [datum] byl žalovaný odepsán z evidence a bylo mu ukončeno poskytování služeb, což žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Vyplacený příspěvek na místo stravy, resp. jeho poměrná část (po odečtení oprávněného nároku za 3 dny) za 11 dnů ve výši 1 415 Kč, byl žalovanému dne [datum] vyúčtován a současně byl vyzván k jeho vrácení, a to nejpozději do [datum]. Výzvu k vrácení příspěvku žalovaný osobně dne [datum] převzal a vlastnoručně podepsal. Do dnešního dne žalovaný na dlužném příspěvku ničeho nezaplatil. 4. Podle § 42 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu v azylovém zařízení se poskytne ubytování, strava, základní hygienické prostředky a kapesné za podmínek stanovených v § 42a. Podle § 42a odst. 1 zákona o azylu se kapesné poskytuje pouze za dobu přítomnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v azylovém zařízení. Podle § 42 odst. 4 zákona o azylu neposkytuje-li se v azylovém zařízení strava, poskytne se žadateli o udělení mezinárodní ochrany finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima žadatele o udělení mezinárodní ochrany a společně s ním posuzovaných osob. Po dobu poskytování finančního příspěvku žadateli o udělení mezinárodní ochrany kapesné nenáleží. Podle toho ustanovení finanční příspěvek náleží žadateli o udělení mezinárodní ochrany pouze za dobu jeho přítomnosti v azylovém zařízení a poskytuje se předem formou zúčtovatelné zálohy. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že odchodem žalovaného z pobytového střediska odpadl právní důvod, na základě kterého byl žalovanému vyplácen příspěvek namísto stravy v souladu s výše uvedenými ustanoveními zákona o azylu, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a žalobě vyhověl. Žalovaný získal majetkový prospěch z právního důvodu, který odpadl, proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 415 Kč, včetně úroku z prodlení dle § 1968 věty prvé a § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, od [datum] do zaplacení, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění dodatečně poskytnuté žalovanému. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 614 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení postupoval soud podle § 1, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Přiznaná náhrada nákladů řízení se skládá z 3 x paušální náhrady po 300 Kč představující návrh ve věci samé, výzvu k plnění a účast při jednání dne [datum] a náklady za cestovné na jednání soudu dne [datum] osobním automobilem Škoda Octavia, [registrační značka], při průměrné spotřebě 5,6 l [číslo] km, ceně 1 litru pohonných hmot 27,60 Kč a sazbě základní náhrady za používání osobních automobilů 4,70 Kč, na cestě [obec] [obec] a zpět v celkové délce 120 km, v celkové požadované výši 714 Kč. 8. O nákladech státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost neúspěšnému žalovanému zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami 1 000 Kč za soudní poplatek dle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatku, neboť žalobkyně byla od placení soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena, takže povinnost zaplatit soudní poplatek přešla § 2 odst. 3 věty první citovaného zákona na žalovaného. 9. Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.