10 C 180/2022-63 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému zaplacení částky 5 278 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 5 278 Kč ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení. 2. K odůvodnění nároku uvedla, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut (na účet uvedený ve smlouvě) úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný řádně neplnil závazky ze smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr. Proto došlo ke zesplatnění úvěru v souladu s ustanovením bodu 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru (tj. 51 999,84 Kč). Žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru dne [datum]. Žalovaný se v čl. 6 smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z nové dlužné jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž dle čl. 6 smlouvy souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] rozhodl Okresní soud v Příbrami, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle č.l. 6 a 6.5. smlouvy ve výši 998 Kč a 16 224 Kč. [příjmení] 16 224 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 51 999,84 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru do [datum]. Žalobkyně žalobou požadovala uhrazení smluvní pokuty v souladu s čl. 6 smlouvy ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny úvěru za období od [datum] do [datum] ve výši 0,1% denně z částky 51 999,84 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K jednání nařízenému ve věci na den [datum] se nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného. 4. Soud ve věci provedl dokazování navrženými důkazy přiloženými k žalobě, přičemž seznal, že úvěryschopnost žalovaného nebyla řádně zkoumána, respektive ověřena. Poukázal na to, že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši [částka], který byl příjmem představující [anonymizována dvě slova] žalovaného. Dle hodnocení klienta vycházela žalobkyně z výdajů žalovaného ve výši [částka], z toho částka [částka] byla uvedena jako„ [anonymizována dvě slova]“, částka [částka] jako výdaje na bydlení žalovaného. Soud poukázal na to, že z těchto údajů vyplývají jasné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť výdaje zjištěné v hodnocení klienta nebyly nijak ověřovány. Žalobkyně vycházela pouze z obecného údaje o životním minimu. 5. Zástupce žalobce uvedl, že nemá k dispozici další důkazy, ze kterých by vyplynulo, že úvěryschopnost klienta byla dále zkoumána či ověřována. S ohledem na uvedené nebyla žalobkyni dána výzva dle ustanovení § 118a odstavec první a třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) k doplnění tvrzení a navržení důkazů. 6. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. 7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouvy o úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně přenechala žalovanému částku 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni úvěr v měsíčních 48 splátkách po 3 349 Kč V č.l. 6 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné„ nové jistiny“ úvěruode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do jejího zaplacení.. 8. Ke zkoumání úvěryschopnosti žalobkyně navrhla a předložila následující důkazy: Formulář hodnocení klienta, potvrzení ČSSZ o výši starobního důchodu žalovaného, kopii občanského průkazu, výpis z nebankovního registru klientských informací (NRKI), výpis z registru [příjmení], Prohlášení klienta. Z uvedených listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobkyně vycházela při posouzení úvěryschopnosti žalovaného z informací zjištěných z výpisu z registru [příjmení], dále z výpisu nebankovního registru klientských informací, ze kterého bylo prokázáno, že klientova smlouva byla hodnocena skórem [anonymizováno] (vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán). Z potvrzení ČSSZ bylo prokázáno, že k datu [datum] činil [anonymizována dvě slova] žalovaného [částka]. Z hodnocení klienta bylo prokázáno, že žalobkyně vycházela z následujících údajů: pravidelný čistý měsíční příjem [částka], druh příjmu: důchod, výdaje ([anonymizována dvě slova]) [částka], bydlení [částka], rezerva [částka]. [příjmení] zdroje [částka]. Z prohlášení klienta bylo prokázáno, že žalovaný potvrdil údaje uvedené ve smlouvě o úvěru nebo poskytnuté v souvislosti s úvěrovou smlouvou jako pravdivé a úplné a dále prohlásil, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoliv třetí osobě či státu, dále se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku dle insolvenčního zákona, nebyl proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl zamítnut insolvenční návrh proti jeho osobě pro nedostatek majetku. 9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 obč. zák., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, ve které sjednala pro případ porušení povinnosti žalovaného smluvní pokutu v souladu s ustanovením § 2048 obč. zák. Povinností žalobkyně bylo prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, neboť tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy. 15. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala, že posuzovala schopnost žalovaného úvěry splácet s odbornou péčí. S listinných důkazů, které žalobkyně předložila k důkazu, vyplývá, že vycházela z údajů, které vzbuzují pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný předložil žalobkyni potvrzení o starobním důchodu, ze kterého plyne jeho nízký měsíční příjem. Žalobkyně vycházela z uvedeného příjmu žalovaného a jeho výdajů, které nijak neověřovala. Výdaje přitom byly stanoveny paušální částkou [anonymizována dvě slova] Náklady na bydlení byly stanoveny v částce [částka], aniž by žalobkyně jakkoliv ověřovala tento údaj. Z výpisu z NRKI vyplynulo, že smlouva je hodnocena negativně. Žalobkyně tedy sice zjišťovala údaje k posouzení úvěryschopnosti žalovaného, nicméně nijak se nezabývala tím, že výsledky zjištění vzbuzují pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Neučinila žádné kroky k tomu, aby tyto pochybnosti byly odstraněny. Rovněž zjištěné údaje týkající se výdajů žalovaného nikterak neověřovala. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládá výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaný byl v řízení úspěšnější, avšak žádné náklady mu nevznikly.