11 C 151/2021-42 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 10. 2021 domáhala proti žalované zaplacení částky 14 663,46 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná pohledávka jí byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne 16. 6. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] kterou poskytla žalované částku 25 000 Kč za podmínek ve smlouvě ujednaných. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 16 600 Kč v 52 týdenních splátkách po 800 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla zaplacena dne 28. 11. 2006. Žalovaná tak dluží žalobkynina dlužné jistině 14 663,46 Kč, na kapitalizovaných úrocích z prodlení 26 643,99 Kč (počítáno zákonnou výší z 14 663,46 Kč od 23. 6. 2007 do 18. 12. 2020), když do postoupení pohledávky uhradila celkem 17 200 Kč. Žalobkyně se domáhá též zaplacení plynoucího zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná se nedostavila bez omluvy. Soud postupoval dle ustanovení § 101 odst.3. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a věc projednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými (zákaznická karta, předžalobní výzva ze dne 29. 7. 2021, smlouva o půjčce ze dne 16. 6. 2006, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, poštovní podací lístky ze dne 1. 2. 2021 a 30. 7. 2021, smlouva o postoupení pohledávek) a z nich zjistil následující skutečnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou v žalobě uvedenou smlouvu označenou jako smlouva o půjčce, na základě které jí v hotovosti půjčila sjednanou částku 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala půjčenou částku vrátit spolu se tzv. souhrnným poplatek specifikovaným toliko částkou 16 600Kč, to vše v pravidelných týdenních splátkách po 800 Kč. Žalovaná nesplnila závazek pravidelně splácet, proto se stal dluh splatným najednou. Žalobkyně získala pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek, které bylo původním věřitelem žalované oznámeno. Žalovaná dluh nevyrovnala ani po předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně svá tvrzení prokázala shora uvedenými listinnými důkazy. 4. Smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2006 a soud tak podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o.z., aplikoval v tomto řízení právní předpisy účinné do 31. 12. 2013 tzn. zejména zákon č. 40/1964 Sb., občnaský zákoník, dále jen obč. zák., a zák. č. 321/2001 Sb. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 pak soud posoudil podle o.z., neboť k tomuto právnímu jednání došlo za jeho účinnosti. 5. Podle ust. § 1 odst.2. písm. e) a § 2 písm.a) zákona č. 321/2001 Sb. se v daném případě jednalo o poskytnutí spotřebitelského úvěru. 6. Podle ust. § 657 obč.zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 7. Podle ust. § 658 odst. 1 tohoto zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 8. Podle ust. § 1879 o.z. může věřitel svou pohledávku či její část i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému. 9. Podle ust. § 1880 odst. 1 o.z. s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená, včetně jejího zajištění. 10. Podle ust. 559 obč. zák. dluh musí být splněn řádně a včas. 11. Podle ust. § 37 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 12. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. Žalovaná převzala od právní předchůdkyně žalobkyně jistinu 25 000 Kč, kterou však nevrátila v plné výši, neboť na jistině dluží dosud 7 800 Kč, když splatila pouze 17 200 Kč. Vzhledem k prodlení žalované jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z dlužné částky podle ust. § 517 odst. 2 obč.zák. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném ke dni splatnosti pohledávky, a to od 1. 7. 2007 do zaplacení. Přechod pohledávky na žalobkyni vyplývá se smlouvy o postoupení pohledávek. 13. Pokud žalobkyně započetla uhrazenou částku žalovanou též na zaplacení souhrnného poplatku, soud dospěl k závěru, že souhrnný poplatek nebyl řádně smluvně specifikován, nelze ze smluvního ujednání ani ze skutkového tvrzení žaloby zjistit, o jaký poplatek se jedná, za co, či jakým způsobem je vybírán a požadován. Ve smyslu ust. § 37 obč.zák. se jedná z důvodů neurčitosti o ujednání absolutně neplatné. Proto soud žalobu v části jistiny přesahující skutečně žalovanou zaplacenou částku včetně zákonného úroku z prodlení zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst.2. o.s.ř. Soud určil částku náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 2 452 Kč sestávající ze soudního poplatku 1 000 Kč, tří hlavních úkonů právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby dle § 14b odst.1. písm.c) bod 2 vyhl.č.177/1996 Sb. o advokátním tarifu, dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst.5 písm.a) AT, 21% DPH v částce 252 Kč. Přitom podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil mezi žalobkyni a žalovanou a žalované jako ve větší míře neúspěšnému účastníkovi, uložil povinnost zaplatit žalobkyni jako úspěšnějšímu účastníkovi tohoto řízení k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů ve výši 156 Kč. Soud prvního stupně náhradu nákladů řízení totiž poměřil tzv. absolutním úspěchem žalobkyně ve věci, který byl 6,38 %. Relativní úspěch žalobkyně ve věci byl totiž 53,19 % a neúspěch ve výši 46,81 %. Soud vycházel z toho, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky přiznané včetně zákonných úroků z prodlení splatných do rozhodnutí soudu a tuto částku pak poměřil z původně vymáhanou pohledávkou s příslušenstvím splatným ke stejnému datu. (K tomu srovnej nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010).