11 C 4/2022-48 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 15. 12. 2021 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 323,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 12. 6. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce č. 22000736, na základě které žalovanému téhož dne vyplatila zápůjčku 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou obchodní úrok v celkové výši 30 850 Kč a administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč, celkem 72 850 Kč v 59 měsíčních splátkách po 1 215 Kč a poslední splátce 1 165 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na 24. 7. 2020. 2. Žalovaný hradil sjednané platby pouze částečně a proto podle čl. 13 Obchodních podmínek tvořících nedílnou součást smluvního ujednání žalovaná zápůjčku zesplatnila ke dni 27. 9. 2021. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina 22 621 Kč. Dlužné sjednané úroky činily 5 022 Kč a dlužné poplatky 2 100 Kč. Úrok z prodlení ke dni zesplatnění představuje částku 1 072,90 Kč. Žalobkyně uplatnila též nárok na zaplacení sjednaných smluvních pokut, a to 6 355 Kč dle čl. 13 obchodních podmínek ve spojení s čl. 9 smlouvy a bodem II.1.A Sazebníku žalobkyně, která představuje sjednanou smluvní pokutu 0,5 % denně z dlužných splátek do zesplatnění. Za dobu od zesplatnění do 15. 12. 2021 představuje tato smluvní pokuta částku 2 452,55 Kč, celkem tedy 8 807,55 Kč. Konečně pak žalobkyně uplatnila nárok na úhradu nákladů spojených s vymáháním ve výši 1 700 Kč dle čl. 10 smlouvy ve spojení s bodem II.2.A až II.2.F Sazebníku. 3. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, k jednání se, ač řádně a včas předvolán, nedostavil a soud jednal dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř. v jeho nepřítomnosti. 4. Soud po zahájení jednání v souladu s ustanovením § 118 odst. 2 o. s. ř. seznámil přítomného právního zástupce žalobkyně s přípravou k jednání, vysvětlil, které skutečnosti považuje za nesporné a které naopak přes nevyjádření se k žalobě považuje za dosud neprokázané a co bude především předmětem dokazování a upozornil na koncentraci řízení ke skončení tohoto prvého jednání ve věci samé dle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. 5. Následně soud provedl k důkazu listinné důkazy žalobkyní označené a předložené, a to smlouvu č. 22000736, výpisy z účtu, elektronický výpis informací, sazebník poplatků, vyčíslení pohledávek, výpis splátkového kalendáře, oznámení o zesplatnění pohledávky, předžalobní upomínky, výzvu k úhradě dluhu. Z nich má za prokázáno skutkové tvrzení ohledně uzavření smlouvy i částečného plnění žalovaného a zesplatnění pohledávky. Nicméně nebylo prokázáno, že by žalobkyně naplnila literu zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., tj. že před uzavřením smlouvy a poskytnutím spotřebitelského úvěru (kterým dle ustanovení § 2 tohoto zákona předmětná zápůjčka je) dle ustanovení § 86 citovaného zákona. Proto žalobkyni soud poučil usnesením dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková a tvrzení a označit důkazy k prokázání řádného prověření úvěruschopnopsti žalovaného před uzavřením smlouvy s tím, že v opačném případě bude považovat smlouvu za neplatnou a nároky posoudí jako nároky na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně doplnila svá tvrzení v tomto směru a předložila formulář výdajů žalovaného a jeho zúčtování mzdy. Z těchto dodatečných důkazů ve vzájemné souvislosti s ostatními provedeni důkazy (§ 132 odst. 1 o. s. ř.) vyplývá, že žalobkyně v daném případě řádně splnila svoji zákonnou povinnost přezkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr. Protože žalobkyně prokázala uvedenými důkazy i poskytnutí smluvené zápůjčky a její podmínky, které žalovaný nedodržel, prokázala zesplatnění pohledávky i nárok na sjednaný úrok a smluvní pokutu včetně nákladů spojených s vymáháním pohledávky, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. Soud kromě zákona o spotřebitelském úvěru aplikoval na projednávaný případ § 2390 a následující zákona č. 292/2013 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., o zápůjčce. Ohledně úroku z prodlení postupoval soud podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění ke dni splatnosti pohledávky. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. a žalovanému, který byl ve věci neúspěšným účastníkem řízen, uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) náhradu nákladů řízení v částce 8 935 Kč Náklady řízení spočívají v odměně zastupujícího advokáta za tři hlavní úkony právní služby po 500 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 vyhl.č.177/1996 Sb. o advokátním tarifu, dále jen AT, tři režijní paušály podle § 14b odst. 5 písm. a) AT (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva a sepis žaloby), v odměně za jeden úkon právní služby dle § 7 bod 5 AT v částce 2 380 Kč, když je třeba vycházet z punkta věci dle § 8 odst. 1 AT, tj. nepřihlíží se k příslušenství pohledávky, a jeden režijní paušál po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) AT, a to za účast na jednání soudu. K tomu náleží také náhrada ztráty času na cestě ze sídla advokáta – Praha - do místa konání soudu za celkem šest započatých půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT a náhrada cestovného osobním vozidlem Ford Mondeo [registrační značka] z Prahy do Příbrami a zpět, tj. celkem 130,8 km při průměrné spotřebě MN 6,48 l/ 100 km, opotřebení vozidla 4,70 Kč/km a ceně MN 36,10 Kč dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., tj. 848 Kč. K tomu náleží dle ustanovení § 151 odst. 2 o. s. ř. 21 % DPH v částce 1 249 Kč a konečně k nákladům řízení patří také náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 762 Kč. Přiznané peněžní plnění je třeba uhradit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.