11 C 65/2022-27 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 2. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 075 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o nájmu parkovacího místa. Žalovanému za měsíce červenec, srpen a září 2018 vznikl dluh na nájmu ve výši 9 075 Kč, kdy žalovaný za tyto měsíce nezaplatil ničeho. Zároveň žalobce uplatnil nárok na zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 16. 9. 2018 do zaplacení. 3. Soud ve věci rozhodl platebním rozkazem ze dne 22. 6. 2022, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej soud usnesením zrušil. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 31. 03. 2018 uzavřena smlouva o nájmu parkovacího místa, na základě které žalobce poskytl žalovanému parkovací místo [číslo] [číslo] jejichž vlastníkem je dle výpisu z katastru nemovitostí žalobkyně, a žalovaný se zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 2 500 Kč. Žalovaný se se zavázal hradit nájemné spolu s DPH v příslušné zákonné sazbě, a to na účet žalobce. Žalobkyně vystavila žalovanému faktury [číslo] [číslo] [číslo] za měsíce červenec, srpen a září 2018, splatné ke dnům 15. 7. 2018, 15. 8. 2018 a 15. 9. 2018, znějící na částku 3 025 Kč (tj. 9 075 Kč za tři měsíce). Na uvedené faktury žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 22. 10. 2018, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“). 6. Dle § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Soud má za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o nájmu, kdy žalovaný neuhradil žalobkyni nájemné za měsíce červenec, srpen a září 2018, přičemž mu vznikl dluh vůči žalobkyni v celkové výši 9 075 Kč. 9. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Stran tvrzení žalobce o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobci zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobcem tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci z titulu smlouvy o nájmu částku 9 075 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, když žalovaný se s úhradou dluhu dostal do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 626,50 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po 1 500 Kč, tj. 3 000 Kč, jednoho úkonu právní služby (jednoduchá výzva k plnění) po 750 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, tj. 900 Kč, náhrada 21 % DPH počítané z částky 4 650 Kč, tj. 976, 50 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 1 000 Kč. 11. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.