12 C 10/2022-34 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se domáhala zaplacení jízdného a přirážky (pokuty) k jízdnému podle Smluvních přepravních podmínek vzhledem k tomu, že při kontrole jízdenek se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou, a to dne 18. 8. 2021 v autobuse linky [anonymizováno] a dále dne 13. 8. 2021 v autobuse linky [anonymizováno] veřejné hromadné dopravy provozované [anonymizována tři slova] [obec] na území [anonymizováno] [obec]. Žalovaný ani ke dni podání žaloby na pohledávku žalobkyně ničeho neuhradil, a to i přes předžalobní výzvu. 3. Vyjádření žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo zjistit. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. 4. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Ze zápisů o provedených přepravních kontrolách ze dne 18. 8. 2021 a ze dne 13. 8. 2021 má soud za prokázané, že se žalovaný v uvedené dny v [obec] v autobusech linky [anonymizováno] a [anonymizováno] veřejné hromadné dopravy neprokázal kontrolorovi platným jízdním dokladem a jízdné po výzvě učiněné kontrolorem nezaplatil. Z předžalobní výzvy pak soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzýván k uhrazení dlužné částky. 6. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli konkludentním způsobem smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalovaná částka ve výši 2 x 1 500 Kč je pak sankcí za nezaplacení jízdného a v části 2 x 30 Kč představuje jízdné dle tarifu žalobkyně ve smyslu vyhlášky č. 175/2000 Sb. Podle § 7 odst. 6 citované vyhlášky se cestující, který je přepravován bez platné jízdenky, považuje za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal jízdním dokladem. Povinnost cestujícího předložit na výzvu cestovní doklad vyplývá z ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Podle tohoto ustanovení je cestující, který se z příčin na své straně neprokáže cestovním dokladem, povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Výše přirážky nesmí dle § 37 odst. 6 zákona o drahách přesáhnout částku 1 500 Kč. 7. Žalobkyně prokázala právní důvod vzniku předmětného nároku, i výši žalované částky a také svou aktivní legitimaci v tomto sporu, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé), dále z 3x režijního paušálu po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), což je 189 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).