12 C 182/2022-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se u nadepsaného soudu žalobou domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 2 700 Kč a žalovaná je měla vrátit podle smlouvy do [datum]. Žalovaná na svůj dluh dosud neuhradila ničeho. Žalobkyně se stala věřitelem žalované z uvedené smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou však nereagovala. Žalobkyně tak požaduje zaplatit žalovanou částku a rovněž uplatňuje nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto jej usnesením zrušil a současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili, soud proto za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 5. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 2 700 Kč, který měl být splacen nejpozději do [datum], přičemž smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalobkyně předmětnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k dobrovolnému uhrazení dluhu právním zástupcem žalobkyně. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovanou jako spotřebitelem a předchůdkyní žalobkyně v postavení podnikatele, dopadají na právní úpravu této smlouvy též ustanovení § 1810 a násl. o. z. o spotřebitelských smlouvách. 7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Vzhledem k výše uvedenému má soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná povinnosti vyplývající z této smlouvy včas a řádně neplnila a ve lhůtě splatnosti poskytnutý úvěr spolu s poplatky nesplatila. Jelikož z provedeného dokazování pak soud nezjistil nic k tomu, že by žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně či že by její dluh zanikl z jiného důvodu, soud podané žalobě jako důvodné vyhověl. Žalobkyni vedle toho přísluší i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně je tak i v této části důvodný. Lhůta k zaplacení byla stanovena jako třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.). 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu), dále ze tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 2 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), která činí částku ve výši 189 Kč, kdy obdobné žaloby jsou tou samou žalobkyní ke zdejšímu soudu podávány na ustáleném vzoru opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).