12 C 29/2022-39 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.”) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 9. 2021 u nadepsaného soudu domáhala proti žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 6. 2019 uzavřené distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná je měla vrátit podle smlouvy do 26. 7. 2019. Žalovaná na svůj dluh dosud neuhradila ničeho a zbývá tak zaplatit 8 000 Kč, přičemž od 27. 7. 2019 je žalovaná v prodlení. Žalobkyně se stala věřitelem žalované z uvedené smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. Žalované byla zaslána předžalobní výzva, na kterou však nereagovala. Žalobkyně tak požaduje zaplatit žalovanou částku a rovněž si uplatňuje nárok na zákonný úrok z prodlení. 3. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto jej usnesením zrušil a současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili, soud proto za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 5. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 26. 6. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 26. 7. 2019, přičemž smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně převodem na svůj bankovní účet uvedený ve smlouvě. Součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně předmětnou pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021 a toto postoupení bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k dobrovolnému uhrazení dluhu právním zástupcem žalobkyně. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi žalovanou jako spotřebitelem a předchůdkyní žalobkyně v postavení podnikatele, dopadají na právní úpravu této smlouvy též ustanovení § 1810 a násl. o. z. o spotřebitelských smlouvách. 7. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Vzhledem k výše uvedenému má soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaná povinnosti vyplývající z této smlouvy včas a řádně neplnila a ve lhůtě splatnosti poskytnutý úvěr nesplatila. Jelikož z provedeného dokazování pak soud nezjistil nic k tomu, že by žalovaná na předmětnou pohledávku uhradila něčeho nad rámec tvrzení žalobkyně či že by její dluh zanikl z jiného důvodu, soud proto podané žalobě jako důvodné vyhověl. Žalobkyni vedle toho přísluší i příslušenství pohledávky spočívající v úrocích z prodlení v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Nárok žalobkyně je tak i v této části důvodný. Lhůta k zaplacení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.). 10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3x 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu), dále ze tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 2 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (představujícího převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzvu) a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), která činí částku ve výši 189 Kč, neboť obdobné žaloby jsou tou samou žalobkyní ke zdejšímu soudu podávány na ustáleném vzoru opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).