12 C 70/2022-65 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 293 781,53 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr 304 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 108 měsíčních splátkách po 5 623,13 Kč, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Úroková sazba byla sjednána ve výši 15,10 % p. a. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně dne 19. 1. 2018 na jeho účet. Žalovaný svou povinnost nesplnil, když nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila dopisem ze dne 18. 1. 2019 úvěr za okamžitě splatný v celé výši. Žalovanou částku představuje dlužná jistina 293 781,53 Kč, dále kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši 2 425,28 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 4 966,72 Kč, smluvní úrok 15,10 % ročně z částky 293 781,53 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 293 781,53 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto jej usnesením zrušil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Podle smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným dne 19. 1. 2018, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 304 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 108 měsíčních splátkách po 5 623,13 Kč, a to počínaje dnem 15. 2. 2018. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 15,10 % p. a. Podle smlouvy byl úvěr poskytnut bezhotovostně převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 a přílohy [číslo] (Seznam postupovaných pohledávek) došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1968 věta první občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. 6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel. 7. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s uvedeným ustanovením občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně neplnil, když právní předchůdkyni žalobkyně neplatil řádně a včas sjednané splátky, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. 9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru částku 293 781,53 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 425,28 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 966,72 Kč, s úrokem ve výši 15,10% ročně z částky 293 781,53 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 293 781,53 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. 10. Sjednané smluvní úroky ve výši 15,10 % ročně pak považuje soud za zcela přiměřené, v souladu s dostupnou judikaturou Nejvyššího soudu ČR a tedy za platně sjednané. Soud žalobkyni dále přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení, a to podle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142a odst. 1 a § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 326 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, výzva k plnění) po 9 500 Kč, tj. 28 500 Kč, tří režijních paušálů po 300 Kč, tj. 900 Kč, 21 % DPH počítané z částky 29 400 Kč, tj. 6 174 Kč a zaplaceného soudní poplatku 11 752 Kč. 12. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.