13 C 142/2022-79 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně doručila ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 839,37 Kč s příslušenstvím, s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne 1. 4. 2022 Smlouva o spotřebitelském úvěru, základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, která byla převedena na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku zaplatit včetně smluvního úroku ve výši 01 % a poplatku za správu, a to ve třech splátkách, splatné ke dni 1. 5. 2022, k 1. 6. 2022 a k 1. 7. 2022 Celkem měl uhradit částku ve výši 13 309 Kč. Žalovaná částka se dále skládá z pokuty ve výši 530,37 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalovaný ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Jednání proběhlo v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti obou účastníků, kdy oba měli doručení vykázáno řádně a včas, žalobkyně se z účasti řádně omluvila, žalovaný nikoliv. 4. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 1. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. CB11601312, na základě které mu byla poskytnuta bezhotovostním převodem částka 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně poplatku za správu úvěru ve výši 5 880 Kč a smluvního úroku ve výši 0,1 % denně (zjištěno ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru a z dokladu o poskytnutí úvěru ze dne 1. 4. 2022). Vrácení bylo rozděleno do třech půjček, a to 1. ve výši 4436,70 Kč splatná ke dni 1. 5. 2022, 2. splátka ve výši 4 436,70 Kč splatná ke dni 1. 6. 2022 a 3. splátka ve výši 4 435,43 Kč splatná ke dni 1. 7. 2022 (zjištěno ze splátkového kalendáře). Žalovaný nevrátil ničeho. Dopisem ze dne 16. 5. 2022 a ze dne 3. 6. 2022 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky (zjištěno z výzvy ze dne 16. 5. 2022 a z výzvy ze dne 3. 6. 2022 a z podacího poštovního archu). Předžalobní výzva ze dne 5. 8. 2022 byla žalovanému odeslaná dne 8. 8. 2022 (zjištěno z podacího poštovního archu). 5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to odborným posouzením jeho příjmů a výdajů. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 1. 4. 2022 vyplývá, že žalovaný měl v době uzavření úvěru čistý měsíční příjem ve výši 35 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 29 700 Kč. Splácel úvěr ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně předložila výplatní pásky za období prosinec 2021 až únor 2022, ze kterých vyplývá, že čistý příjem žalovaného byl každý měsíc ve výši 24 792 Kč. Dále předložila personální rozkaz, ze kterého vyplývá, že služební plat žalovaného byl ve výši 31 070 Kč hrubého měsíčně. Žalovaný bydlel v nájemním bytě, což doložila nájemní smlouvou a dále byly doloženy výpisy z bankovního účtu žalovaného. 11. Dle názoru soudu žalobkyně nedostatečně přezkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to odborným posouzením jeho příjmů a výdajů. Žalovaný sice měl relativně dostatečný příjem ze zaměstnání, z úřední činnosti soudu však bylo zjištěno, že na žalovaného jsou u zdejšího soudu vedeny od roku 2018 exekuce, kdy v roce 2018 byly nařízeny celkem 3 exekuce, v roce 2019 celkem 5 exekucí, v roce 2020 byly nařízeny na žalovaného 2 exekuce, v roce 2021 1 exekuce a v roce 2022 rovněž 1 exekuce. V drtivé většině případů se jednalo o nesplacené úvěry. Navíc po podání žaloby v této věci byly ke zdejšímu soudu podány na žalovaného další 2 žaloby od dvou úvěrových společností. Je tedy zcela zřejmé, že žalovaný měl evidentně dlouhodobě problémy se splácením svých předchozích úvěrů a jeho příjem mu nedostačoval na jeho náklady. Dále soud konstatuje, že nebyly doložené žádné výpisy z případných registrů – zejména Centrální evidence exekucí, dále (SOLUS, NRKI, BRKI), když negativní výpis z těchto registrů by takové pochybnosti mohl rozptýlit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr a nespoléhá se na jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí posoudí schopnost žadatele a z jeho zjištění je nepochybné, že žadatel bude schopen úvěr splácet. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. V tomto směru soud uzavřel, že žalobkyně nedostatečně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného a neprokázala ani přes poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. své tvrzení. 12. Nadto soud poukazuje na to, že celková výše nákladů spotřebitelského úvěru byla nepřiměřeně vysoká, když představovala 90,13 % jistiny. Z tohoto důvodu soud shledal smlouvu neplatnou i pro rozpor s dobrými mravy. 13. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši jistinu ve výši 7 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (podle § 1970 o. z.) ve výši 11,75 % ročně (výše byla stanovena ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z částky 2 266,70 Kč od 2. 5. 2022 (tedy den následující po splatnosti první splátky) do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 329,97 Kč od 2. 6. 2022 (tedy den následující po splatnosti druhé splátky) do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 403,33 Kč od 2. 7. 2022 (tedy den následující po splatnosti třetí splátky) do zaplacení, když žalovaný svou povinnost nesplnil a dostal se následujícího dne do prodlení. 14. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku, aniž by se zabýval otázkou platnosti jednotlivých smluvních podmínek, o něž žalobkyně opírala nároky na poplatky a smluvené úroky. 15. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o.