13 C 159/2022-62 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 050 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 700 Kč a ta se zavázala zaplatit nad rámec jistiny částku 4 790 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru), a to do 12. 2. 2021. Pohledávka byla na základě smlouvy postoupena žalobkyni. Žalovanou částku představuje dlužná jistina a smluvní pokutu ve výši 2 350 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení Žalovaný ani přes výzvu neuhradil. 2. Podáním ze dne 5. 10. 2020 žalobce vzal částečně žalobu zpět, a to do částky ve výši 426,63 Kč jako část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. 3. Žalovaný se nevyjádřil. Soud ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzval žalovaného ke zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a o. s. ř. Žalovaný proti tomuto postupu neměl námitek, žalobkyně vyjádřila souhlas s postupem již v žalobě, a jelikož věc bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 4 700 Kč a žalovaný se zavázal uhradit kromě jistiny i částku 4 790,91 Kč jako poplatek za poskytnutí a smluvní úrok, a to do 12. 2. 2021 Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, resp. prostřednictvím internetových stránek právní předchůdkyně žalobkyně. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty bezhotovostně převodem na jeho účet dne 13. 1. 2021. Dle smlouvy nezaplatí-li žalovaný řádně a včas poskytnutý úvěr, je žalobkyně oprávněna požadovat finanční poplatky za náklady spojené s upomínacími akcemi, úroky z prodlení a smluvní pokutu. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 5. 2022 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn dopisem ze dne 2. 5. 2022. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 2. 9. 2022, kterou byl v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uvedla svá tvrzení tak, že poskytovatel úvěru vycházel z veřejně dostupných rejstříků. Dále tvrdí, že žalovaný předložil před uzavřením úvěru výplatní pásky. Žalobkyně však neuvedla žádné konkrétní údaje o příjmech a majetkových poměrech žalovaného, které měl poskytovatel úvěru vyhodnotit s kladným výsledkem, a nezkoumala výdaje žalovaného. Navíc bylo z úřední činnosti sodu zjištěno, že v době před uzavřením smlouvy měl žalovaný již řadu exekucí a uzavřenou jinou smlouvu o úvěru, který navíc nesplácel. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nezkoumala řádně všechny příjmy a výdaje žalovaného dostatečným způsobem, tudíž neposoudila úvěruschopnost žalovaného. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť předmětnou smlouvu uzavřela žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému částku 4 700 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost předmětné smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 10. Nadto soud poukazuje na to, že shledal ustanovení o poplatku za vyřízení úvěru za neplatné ujednání, neboť představuje více jak 100 % z jistiny. Poplatek v takové výši považuje soud za nepřiměřeně vysoký a v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti soud odkazuje na směrnici Rady ES č. 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a dále např. na nález ÚS ČR pod č. III. ÚS 77/97. 11. Protože je smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy na její úkor bezdůvodně obohatil o 4 700 Kč. Soud mu proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 4 700 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z., v zákonné výši ke dni prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 5. 5. 2022 do zaplacení, tedy dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, jak žalobkyně požadovala. Protože svou povinnost nesplnil, dostal se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby co do zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 426,63 Kč sodu řízení zastavil ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. 13. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl. 14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.