13 C 3/2022-50 — Okresní soud v Příbrami

1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”), obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalované zaplacení 6 018,02 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalované poskytla 7 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit nad rámec jistiny 5 302 Kč. Žalovaná částku představuje dlužnou jistinu, kdy dlužný poplatek žalobkyně nepožaduje. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok a úrok 29,00 % ročně. 3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou byla dne 26. 5. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč a ta se zavázala uhradit částku 12 302 Kč (jistina 7 000 Kč a poplatek 5 302 Kč) v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Převzetí hotovosti potvrdila žalovaná podpisem na smlouvě. Žalovaná uhradila 2 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Žalované byla zaslána předžalobní výzva ze dne 9. 11. 2021, kterou byla vyzvána k zaplacení dlužné částky. 5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Soudu však doložila jen [anonymizována dvě slova] a nečitelné výplatní pásky, což neprokazuje, že žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť již není zřejmé, jak byly prověřovány další příjmy domácnosti či výdaje žalované, přičemž soud dále zjistil, že před uzavřením smlouvy byly proti žalované vedena exekuční řízení. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně přenechala žalované 7 000 Kč Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované, jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. 12. S ohledem na učiněný závěr soud přiznal žalobkyni nárok na vrácení nesplacené části jistiny, neboť převzetím úvěru bez platně uzavřeného smluvního vztahu vzniklo žalované na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení (§ 2991 občanského zákoníku), a to v rozsahu, ve kterém nebyla převzatá částka dosud uhrazena, a to včetně zákonných úroků z prodlení přiznaných dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z této částky, když žalovaná se dostal s úhradou dluhu do prodlení. Takto převzala žalovaná částku 7 000 Kč a vrátila pouze částku 2 000 Kč, dluží tak žalobkyni stále částku 5 000 Kč, a proto jí soud uložil povinnost uhradit žalobkyni dlužnou částku 5 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení 10,00 % ročně z této částky od 19. 12. 2020 (tj. od postoupení pohledávky) do zaplacení. V ostatních nárocích soud žalobu zamítl jako nedůvodnou s ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy jako celku 13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci z větší části neúspěšná a převážně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.