14 C 87/2022-133 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 18. 5. 2022 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu s tím, že uzavřela elektronicky se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč (správně 4000 Kč) za dohodnutých podmínek (4 000 Kč jistina a 800 Kč sjednané úroky), přičemž v důsledku nedodržení lhůty splatnosti do 24. 5. 2019 (původní splatnost do 14. 5. 2019 byla prodloužena smlouvou o prodloužení splatnosti úvěru ze dne 14. 5. 2019 až do 24. 5. 2019), kdy žalovaný se zavázal dle smlouvy o prodloužení splatnosti úvěru zaplatit kromě jistiny ve výši 4 000 Kč i smluvní úrok ve výši 400 Kč, žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil kromě jistiny ve výši 4 000 Kč a smluvního úroku ve výši 400 Kč ani smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč, ani částku 1 700 Kč na nákladech spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky, přestože byl o zaplacení upomenut. 2. Žalovaný v písemném vyjádření z 29. 6. 2022 mimo jiné uvedl, že vznáší námitku promlčení údajné pohledávky žalobkyně s doplněním ze dne 1. 8. 2022, že žalobkyně využila jeho finanční tíseň, smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, jednání žalobkyně se blížilo lichevnímu chování. 3. Ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. rozhodl soud v nepřítomnosti nedostavších se účastníků, kteří byli včas a řádně předvoláni, žalobkyně se omluvila, žalovaný rovněž, ani jeden z nich o odročení jednání nepožádal, přičemž s ohledem na obsah spisu a předmět sporu nepovažoval soud jejich osobní účast u jednání za nezbytnou. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil a vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli dne [datum] elektronickou formou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (uzavření smlouvy předcházelo uzavření rámcové smlouvy o úvěru ze dne [datum]), na základě které poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši 4 000 Kč se splatností do 14. 5. 2019, respektive do 24. 5. 2019 s prodloužením dle smlouvy o prodloužení ze dne 14. 5. 2019, žalovaný dosud žalobkyni neuhradil částku ve výši 4 000 Kč na jistině, nakonec neuhradil ani 400 Kč za smluvní úrok, 2 000 Kč na smluvní pokutě a 1 700 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky, přestože byl o zaplacení upomenut (shodná vyjádření účastníků, emailová korespondence, předžalobní výzva, smlouva o úvěru, smlouva o prodloužení splatnosti úvěru, rámcová smlouva o úvěru, předžalobní výzva, podací arch). 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, byť zčásti, a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno, neboť žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimována, protože jí žalovaný dosud dlužnou částku ve výši 4 000 Kč neuhradil, tudíž je pasivně věcně legitimován. Přestože žalobkyně předložila k důkazu listiny prokazující řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tak v tomto konkrétním případě prvostupňový soud uzavřel, že jeho úvěruschopnost nebyla vyhodnocena správně a tudíž nedošlo k uzavření úvěrové smlouvy platně ve smyslu § 1810 a následující občanského zákoníku, s přihlédnutím k ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinném od 1. 12. 2016, takže v daném případě žalobkyně s odbornou péčí nezkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když z listin jí předložených mimo jiné vyplynulo, že sice žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a ani jako dlužník v registru bankovním či nebankovním, za leden 2019 měl sice příjem ze zaměstnání 22 606 Kč, ale na účtu konečný zůstatek záporný ve výši 20 309,91 Kč, 4. 1. 2019 příjem 2 500 Kč jako půjčka od žalobkyně, 24. 1. 2019 pak úhrada 3 000 Kč žalobkyni, za březen 2019 příjem ze zaměstnání 22 451 Kč, zůstatek na účtu zase záporný ve výši 18 109,71 Kč, přičemž jako příjem byla uvedena dne 1. 3. 2019 částka 3 000 Kč od [právnická osoba], s.r.o., 6. 3. 2019 další 3 000 Kč od žalobkyně, dne 18. 3. 2019 znovu půjčka od žalobkyně ve výši 3 000 Kč a dne 29. 3. 2019 4 200 Kč od [právnická osoba], s.r.o., i když žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela z normativních nákladů na bydlení u žalovaného ve výši 7 248,50 Kč, tak jeho závazky, zejména pak záporné zůstatky na účtu žalobkyně„ podcenila“, a proto je třeba hledět na předmětnou smlouvu jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2018, č.j. 27 Co 477/2017-108). Díky tomuto právnímu závěru soudu měl žalovaný vrátit žalobkyni fakticky pouze poskytnuté plnění ve výši 4 000 Kč, v rozdílu pak byla podaná žaloba zamítnuta. Prvostupňový soud přiznal žalobkyni kromě jistiny i úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1968 věta první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušnému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. Pokud žalovaný namítal promlčení pohledávky žalobkyně, tak vzhledem k tomu, že došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 24. 5. 2019 a žaloba byla u soudu podána dne 18. 5. 2022, takže námitku promlčení nelze považovat za důvodnou. 7. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, když žalobkyně měla neúspěch v převážné míře a žalovanému náklady s vedením tohoto sporu prozatím nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, takže každý z nich si hradí náklady, které mu s vedením tohoto řízení vznikly, sám.