16 C 114/2021-66 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 10 326,36 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností [právnická osoba], a žalovanou, byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčkách dne [datum] a [datum], z nichž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka postoupena, dluží předmětnou částku. 2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek, když vyšel z listinných důkazů předložených žalobcem. 3. Ze smluv o zápůjčkách z [datum] a [datum] včetně zákaznických karet, smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, výzvy k plnění včetně podacího lístku, tabulek umoření soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 7 000 Kč, kdy kromě jistiny se žalovaná zavázala uhradit ještě úroky ve výši 29 % sjednané na dobu trvání smlouvy pevnou částkou 932 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 642 Kč. Úhrnem se jednalo o částku 20 302 Kč, kterou měla žalovaná zaplatit ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč, poslední splátka činila 246 Kč. Před poskytnutím úvěru byla s žalovanou vyplněna zákaznická karta, z níž vyplynulo, že žije sama na ubytovně, je svobodná, pracuje jako pomocná dělnice s příjmem 13 356 Kč měsíčně a její odhadované měsíční výdaje činí 5 000 Kč. Do zákaznické karty byly vyplněny ještě další čisté příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč, aniž by bylo patrno, z čeho plynou. Právní předchůdce žalobce tak počítal s celkovým příjmem žalované ve výši 33 356 Kč. Na tuto smlouvu žalovaná zaplatila celkem 6 312 Kč. Druhá smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne [datum] za stejných podmínek, tedy i zde se jednalo úvěr ve výši 7 000 Kč a povinnost žalované uhradit stejné poplatky jako u předchozí smlouvy v celkové výši 5 302 Kč ve 45 týdenních splátkách. Na tento dluh žalovaná zaplatila 560 Kč, přičemž pokud jde o zákaznickou kartu, pak podle ní činil tehdy její čistý příjem 12 118 Kč, i nadále žila sama na ubytovně, byla svobodná, měsíční výdaje činily 6 000 Kč a další čisté příjmy domácnosti 24 000 Kč. Dne [datum] byla uzavřen smlouva o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešly pohledávky za žalovanou na žalobce. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. V daném případě má soud uzavřené smlouvy o zápůjčkách za smlouvy neplatné dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť má za to, že žalobce, respektive jeho právní předchůdce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím jednotlivých zápůjček. Z karet zákazníka vyplývá, že žalovaná v době uzavření smlouvy pracovala jako pomocná dělnice s příjmem do 13 000 Kč čistého měsíčně, žila sama na ubytovně, přesto byl do jejích měsíčních příjmů vždy uváděn ještě příjem další, aniž by bylo patrno, z čeho jej žalovaná získávala, když nemohlo jít o příjem žádného rodinného příslušníka, neboť podle zákaznické karty žila sama a byla svobodná, navíc počet zdrojů příjmů u ní je uveden pouze jako jeden, z čehož vyplývá, že dalším příjmem domácnosti musí být příjem někoho jiného než žalované. Její platební schopnost tak byla výrazně omezena, což mělo vést věřitele k tomu, že bude podrobněji zkoumat její majetkové poměry a neomezí se pouze na odhad měsíčních výdajů. Je třeba přitom poukázat i na to, že u smlouvy uzavřené dne [datum] se žalovaná domáhala poskytnutí zápůjčky ve výši 10 000 Kč, fakticky s ní byla tato uzavřena pouze na 7 000 Kč, což je nelogické, pokud věřitel vycházel z jejího příjmu 33 356 Kč měsíčně, takže neměl důvody krátit požadavek žalované, což však fakticky učinil. Na výzvu soudu, aby doložil podklady, z nichž vycházel při uzavírání smluv o zápůjčkách, jeho právní předchůdce sdělil, že tyto nemá uchovány, slouží pouze k ověření a jsou klientovi vraceny, k čemuž soud uvádí, že je věcí věřitelů, aby byli schopni řádně dokladovat zkoumání úvěruschopnosti dlužníků a i dle doporučení České národní banky, která provádí kontrolu nad nebankovními poskytovateli úvěrů a zápůjček, jsou povinni takové doklady skladovat právě za účelem doložení řádného postupu, který zákon o spotřebitelském úvěru na spotřebitelské smlouvy klade. Kromě toho ujednání o vedlejších platbách považuje soud za ujednání sjednané v rozporu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku), neboť i když jsou tyto platby ve smlouvách popsány samostatně, fakticky plní funkci úroků, dokonce byly sjednány dva druhy poplatků, a to poplatek za flexibilní splácení a komfortní splácení, aniž by bylo patrné, v čem je rozdíl mezi jednotlivými poplatky a tato vedlejší ujednání navyšují smlouvu o dalších 75,74 %, což je dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, nepřípustné. Ke zkoumání úvěruschopnosti dlužníků pak soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, a na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/2018. Ze všech shora uvedených důvodů soud proto žalobci přiznal toliko právo na zaplacení dosud neuhrazených částí jistin a zákonných úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), což u smlouvy z [datum] představuje částku 688 Kč, neboť z poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč bylo doposud zaplaceno 6 312 Kč a u smlouvy z [datum] částku 6 440 Kč, protože na tuto smlouvu doposud žalovaná zaplatila pouze 560 Kč. Ve zbývajících nárocích pak byla žaloba z důvodů shora uvedených zamítnuta. 6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud částečně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení, když vyšel z toho, že úspěch žalobce byl 69 % a neúspěch 31 %, proto mu mohly být přiznány náklady řízení ve výši 38 %. Při plném úspěchu by tyto náklady řízení činily 3 úkony právní služby podle § 14b/ odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 300 Kč, celkem tedy 900 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč (§ 14b/ odst. 5 téže vyhlášky), zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč. Úhrnem jde o částku 2 452 Kč a 38 % po zaokrouhlení činí 932 Kč.