17 C 117/2022-83 — Okresní soud v Příbrami

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 38 370 Kč s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z titulu na dálku (prostřednictvím elektronických prostředků) uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč bankovním převodem na účet uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, což neučinil. Žalobkyně proto požaduje jistinu spolu s poplatkem za čerpání úvěru 5 000 Kč, který se stává součástí jistiny ke konci každého kalendářního měsíce, a smluvním úrokem 14 007 Kč, (8 % ročně od prvního dne splatnosti celého dluhu namísto sjednaných 20 % měsíčně a účelně vynaložené náklady 363 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. 2. Žalobkyně se z jednání omluvila, Žalovaný nepopřel, že čerpal peníze od žalobce, odpovídá částka 25 000 Kč, požádal o úvěr v době, kdy již byl zřejmě bez práce. Splatil zřejmě celkem 6 000 Kč, jak tvrdil žalobce. K provedenému se žalovaný vyjadřuje, tak že byly dvě smlouvy, první byla na úvěrový rámec 5 000 Kč a poté byla možnost navýšení až na 50 000 Kč. Žalovaný požádal o možnost splátek na případnou přiznanou částku a to ve výši 2 000 Kč měsíčně, které by byl schopen zaplatit ze svého příjmu, který má nyní pouze formou brigád. Momentálně nemá pracovní smlouvu o hlavním pracovním poměru, mohl by ji v nejbližší době dostat. Žádost odůvodnil svou sociální situací, kdy platí za bydlení 4 500 Kč měsíčně a příjem z brigád není dostačující na to, aby zaplatil celou částku najednou. Žalovaný uvedl číslo svého bankovního účtu [bankovní účet] 3. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne [datum] částku 5 000 Kč, dne [datum] částku 1 400 Kč, dne [datum] částku 1 200 Kč, dne [datum] částku 9 000 Kč, dne [datum] částku 6 000 Kč, dne [datum] částku 1 200 Kč a [datum] částku 1 200 Kč, celkem 25 000 Kč. 4. Z mandátní smlouvy vyplynulo, že žalobkyně uzavřela smlouvu s [právnická osoba], jejímž předmětem bylo úplatné vymáhání pohledávek a vedení pohledávkové agendy pro žalobkyni. 5. Z výpisů k revolvingovému úvěru [číslo] vyplynulo čerpání úvěru, vyměřený poplatek, dlužné částky a jednotlivé splátky žalovaného v celkové výši 6 000 Kč. 6. Z výzvy k plnění ze dne [datum], s podacím archem z [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy v celkové výši 46 683 Kč. 7. Z výpisu z účtu žalovaného vyplynulo, že dne [datum] obdržel příchozí platbu od [anonymizováno] [obec] 27 579 Kč. 8. Ze screenu obrazovky vyplynuly údaje uvedené o žalovaném, že má hrubý příjem 21 000 Kč, čistý příjem 17 850 Kč, náklady na bydlení 0, ostatní náklady 0, celkem náklady 1, druh bydlení nájem a žádá o 2 000 Kč. 9. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný poskytl své identifikační údaje žalobkyni. 10. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobkyně přenechala žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] postupně částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit přenechané peníze spolu se souhrnným poplatkem v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinil, když vrátil pouze 6 000 Kč. 11. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy k [datum] a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 12. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně doplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet, tak že vyšla z údajů, které uvedl žalovaný v žádosti (hrubý příjem 21 000 Kč, čistý příjem 17 850 Kč). Dále vyšla z údajů uvedených ČSÚ o průměrných výdajích na jednoho člena domácnosti ve výši 12 000 Kč a nákladů na jednu splátku 1 200 Kč. Jinak vyšla z údajů z veřejně dostupných registrů, m.j. insolvenční rejstřík, CEE. atd. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel si zjistil a ověřil příjem žalovaného pouze za měsíc březen 2021 (ve výši 27 579 Kč). Přestože úvěr byl poskytnut v červenci 2021, žádným jiným způsobem nebyly prokázány další skutečnosti, ze kterých poskytovatel mohl dojít k závěru o schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši min. 1/5 z úvěrového rámce 50 000 Kč, tedy až 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně neověřila dostatečným způsobem a s odbornou péčí příjmovou stránku hospodaření žadatele, když se spokojila s jediným prokázaným příjmem navíc z doby 4 měsíce před poskytnutím úvěru. Pokud jde o výdajovou stránku, vyšla pouze z průměrných nákladů na živobytí, ale vůbec se nezabývala tím, zda v té době neměl žalovaný další závazky. Tvrzený výpis z CEE ani z dalších registrů nebyl doložen. Vzhledem k výši možné splátky až 10 000 Kč měsíčně se žalobkyně nezabývala tím, zda má žadatel dostatečnou rezervu na danou splátku a zda jeho hospodaření vykazuje takovou rezervu. Jediný prokázaný měsíčné příjem žalovaného nemohl vést bez dalšího k závěru, že žalovaná je schopna splácet splátku. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Když tvrzené ověřování nebylo provedeno v požadovaném rozsahu a kvalitě a právní předchůdkyně žalobkyně tak nesplnila povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 17. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako zvláštní nárok dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru na vrácení poskytnuté jistiny. Poskytovatel poskytl plnění ve výši 25 000 Kč. Na tuto částku byla započtena uhrazená 6 000 Kč, proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, když od poskytnutí částky do zaslání první prokázané výzvy dne [datum] uplynula lhůta přiměřená k vrácení. (Žalovaný ani žalobkyně nevyužili svého práva, aby přiměřenou lhůtu k vrácení určil soud. Lze tak mít za to, že konkludentně souhlasili s lhůtou běžící dle výzvy k vrácení stanovenou ve výzvě.) Soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum], neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, odeslané dne [datum] a částka mohla být uhrazena ve stanovené lhůtě do [datum], pak prodlení nastalo dne [datum] v souladu s § 1958 odst. 2 o.z. Soud přiznal úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nároku plynoucího z neplatně uzavřené smlouvy byla žaloba výrokem II. zamítnu