17 C 129/2021-58 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odstavec 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 1 415 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný nevrátil žalobkyni finanční příspěvek, který obdržel namísto stravy za neobydlené dny v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí, které dne 1. 4. 2021 opustil, čímž na vyplacený příspěvek ztratil nárok. 3. Po provedeném dokazování předloženými listinnými důkazy (výplatnice ze dne 30. 3. 2021, oznámení o ukončení poskytování služeb v PoS Kostelec ze dne 1. 4. 2021, vyúčtování vyplaceného finančního příspěvku namísto stravy ke dni 1. 4. 2021, podrobnosti k vyúčtování příspěvku, výzva k úhradě č.j. UT-08790/2021 ze dne 1. 4. 2021, potvrzení o osobním převzetí dokumentů ze dne 1. 4. 2021, opětovná výzva k úhradě č.j. UT-12557/2021 ze dne 12. 5. 2021), dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl ode dne 8. 3. 2021 evidován v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí, kde pobíral finanční příspěvek namísto stravy. Žalovanému byl dne 30. 3. 2021 vyplacen příspěvek na dobu 14 dnů ve výši 1 802 Kč. Dne 1. 4. 2021 žalovaný pobytové středisko opustil, čímž na příspěvek namísto stravy ztratil nárok. Za poslední den pobytu ve středisku (1. 4. 2021) žalovanému příspěvek na místo stravy náleží, a proto mu byl z celkového dluhu odečten. Dne 1. 4. 2021 byl žalovaný odepsán z evidence a bylo mu ukončeno poskytování služeb, což žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem. Vyplacený příspěvek na místo stravy, resp. jeho poměrná část (po odečtení oprávněného nároku za 3 dny) za 11 dnů ve výši 1 415 Kč, byl žalovanému dne 1. 4. 2021 vyúčtován a současně byl vyzván k jeho vrácení, a to nejpozději do 30. 4. 2021. Výzvu k vrácení příspěvku žalovaný osobně dne 1. 4. 2021 převzal a vlastnoručně podepsal. Do dnešního dne žalovaný na dlužném příspěvku ničeho nezaplatil. 4. Podle § 42 odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), žadateli o udělení mezinárodní ochrany hlášenému k pobytu v azylovém zařízení se poskytne ubytování, strava, základní hygienické prostředky a kapesné za podmínek stanovených v § 42a. Podle § 42a odst. 1 zákona o azylu se kapesné poskytuje pouze za dobu přítomnosti žadatele o udělení mezinárodní ochrany v azylovém zařízení. Podle § 42 odst. 4 zákona o azylu neposkytuje-li se v azylovém zařízení strava, poskytne se žadateli o udělení mezinárodní ochrany finanční příspěvek ve výši odpovídající částce životního minima žadatele o udělení mezinárodní ochrany a společně s ním posuzovaných osob. Po dobu poskytování finančního příspěvku žadateli o udělení mezinárodní ochrany kapesné nenáleží. Podle toho ustanovení finanční příspěvek náleží žadateli o udělení mezinárodní ochrany pouze za dobu jeho přítomnosti v azylovém zařízení a poskytuje se předem formou zúčtovatelné zálohy. 5. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že odchodem žalovaného z pobytového střediska odpadl právní důvod, na základě kterého byl žalovanému vyplácen příspěvek namísto stravy v souladu s výše uvedenými ustanoveními zákona o azylu, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení a žalobě vyhověl. Žalovaný získal majetkový prospěch z právního důvodu, který odpadl, proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 415 Kč, včetně úroku z prodlení dle § 1968 věty prvé a § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobkyně, od 1. 5. 2021 do zaplacení, tedy ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění dodatečně poskytnuté žalovanému. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 584,25 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení postupoval soud podle § 1, § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Přiznaná náhrada nákladů řízení se skládá z 3x paušální náhrady po 300 Kč představující návrh ve věci samé a výzvu k plnění a účast při jednání a náklady za cestovné Praha – Příbram a zpět (115 km po 4,40 Kč a 1,55 Kč/km) ve výši 684,25 Kč. 8. O nákladech státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a uložil povinnost neúspěšnému žalovanému zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami 1 000 Kč za soudní poplatek dle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatku, neboť žalobkyně byla od placení soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozena, takže povinnost zaplatit soudní poplatek přešla § 2 odst. 3 věty první citovaného zákona na žalovaného. 9. Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní.