18 C 39/2022-51 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 6 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na částku 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy a zavázal se kromě jistiny zaplatit také tzv. souhrnný poplatek ve výši 3 594 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce (dále jen„ smluvní podmínky“). Žalovaný se tak zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce celkem 9 594 Kč, a to v 39 týdenních splátkách po 246 Kč. Žalovaný však nehradil splátky půjčky řádně a včas. Celkem uhradil pouze 2 800 Kč. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na [právnická osoba] [anonymizováno], což bylo žalovanému oznámeno. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobce. Ode dne postoupení žalovaný na dluh nic neuhradil. 2. V dané věci soud nařídil jednání, z něhož se zástupce žalobce omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”) a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], smluvních podmínek, výpisu z Obchodního rejstříku, potvrzení o registraci společnosti, smlouvách o postoupení pohledávek včetně přílohy a písemného oznámení o této skutečnosti žalovanému ze dne 14. 9. 2018 a 25. 6. 2015, z výpisu z účtu, osvědčení o registraci DPH, výpisu obchodního rejstříku, výpisu z poštovního podacího archu a z předžalobní výzvy ze dne 15. 2. 2022 soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také jen jako„ věřitel“) smlouvu, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalovanému částku 6 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy v hotovosti vyplacena. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu a zaplatit také souhrnný poplatek 3 594 Kč, v 39 týdenních splátkách po 246 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy. Poslední splátka byla splatná dne 9. 7. 2007. Strany si dohodly, že splátky budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky (čl. 5 smluvních podmínek). Strany se rovněž dohodly, že v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky včetně souhrnného poplatku, a to v termínu nejbližším pro výběr týdenní splátky (čl. 8 smluvních podmínek). Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena [právnická osoba] [anonymizováno], následně smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015, resp. 14. 9. 2018 a byl také vyzván k dobrovolnému plnění. Žalovaný uhradil celkem 2 800 Kč. 4. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne 9. 10. 2006, proto soud podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Podle § 657 občanského zákoníku, přenechává věřitel smlouvou o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odstavce 1 občanského zákoníku, při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 56 odstavce 1 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 52 občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 559 občanského zákoníku, dluh musí být splněn řádně a včas. 5. Smlouvy o postoupení pohledávek pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., o.z. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1, 2 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobce listinnými důkazy prokázal, že mezi jeho právním předchůdcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce na částku 6 000 Kč, které byly žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti předány, a předžalobní výzvou a smlouvami o postoupení pohledávek včetně přílohy, resp. oznámeními o postoupení pohledávek prokázal, že mu byl postoupen dluh v žalované výši. 7. Soud se předně zabýval povahou souhrnného poplatku sjednaného ve smlouvě o půjčce. Přitom ani ze smlouvy samotné ani ze smluvních podmínek nebylo možno povahu tohoto plnění zjistit, neboť k němu zde není nic uvedeno. Jelikož se žalobce z jednání omluvil, pozbyl možnosti poučení k doplnění důkazů ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o souhrnném poplatku je v rozporu se shora citovanými ustanoveními zakotvenými ve prospěch spotřebitele, neboť nebylo prokázáno, co přesně souhrnný poplatek představuje a jak byl vypočten. Na tom nemůže ničeho změnit ani žalobcovo tvrzení v žalobě, že souhrnný poplatek je jen jiné označení pro úrok. Obdobně nebylo ani prokázáno, že by s povahou tohoto poplatku byl seznámen žalovaný. S ohledem na uvedené posoudil soud ujednání o souhrnném poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a jako takové tedy neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. To uvedené však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o souhrnném poplatku lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. 8. Podle tvrzení žaloby uhradil žalovaný na dluh celkem 2 800 Kč. Žalobce se domáhal částky 6 000 Kč na jistině a 794 Kč na souhrnném poplatku. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 3 200 Kč (6 000 Kč – 2 800 Kč) a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Přiznal proto žalobci právo na zaplacení 3 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 2. 7. 2015 dle požadavku žalobce, neboť k tomuto datu byl již žalovaný v prodlení, když poslední splátku měla uhradit do 9. 7. 2007 Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní. 9. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Zamítl tedy žalobu co do částky 3 594 Kč (6 794 Kč – 3 200 Kč) a dále co do rozdílu požadovaného a přiznaného zákonného úroku z prodlení, tj. v rozsahu zákonného úroku z prodlení z částky 2 800 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byla ve věci úspěšnější než žalobce, žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly.