18 C 59/2022-45 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v den podpisu smlouvy a zavázal se kromě jistiny zaplatit také tzv. souhrnný poplatek ve výši 6 640 Kč, jenž je součtem úroku za poskytnutí půjčky a poplatku za administrativní činnost a hotovostní osobní výběr splátek. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o půjčce (dále jen„ smluvní podmínky“). Žalovaný se tak zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem 16 640 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 12. 2006. Žalovaný však nehradil splátky půjčky řádně a včas, když neuhradil ničeho. Právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo uplynutím sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ani po postoupení pohledávky nebylo žalovaným ničeho uhrazeno. Žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny 10 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 19 541,51 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobkyně se dle svého tvrzení rozhodla nepožadovat po žalovaném dlužnou část poplatku. 2. Za splnění podmínek § 115a o. s. ř. soud rozhodoval bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], smluvních podmínek, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy a písemného oznámení o této skutečnosti žalovanému ze dne [datum], z výpisu z poštovního podacího archu a z předžalobní výzvy ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také jen jako„ věřitel“) smlouvu, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, která mu byla v den podpisu smlouvy v hotovosti vyplacena. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli jistinu a zaplatit také další poplatky v souhrnné výši 6 640 Kč, v 52 týdenních splátkách po 320 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 7. kalendářního dne od uzavření smlouvy a poslední splátka byla stanovena na 18. 12. 2006. Strany si dohodly, že splátky budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky (čl. 5 smluvních podmínek). Strany se rovněž dohodly, že v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky včetně souhrnného poplatku, a to v termínu nejbližším pro výběr týdenní splátky (čl. 8 smluvních podmínek). Dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno a byl také vyzván k dobrovolnému plnění. Žalovaný neuhradil původnímu věřiteli ani žalobkyni nic. 4. Smlouva o půjčce byla uzavřena dne [datum], proto soud podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), postupoval podle dřívější právní úpravy, na níž uvedená právní norma odkazuje, tedy dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013. Podle § 657 občanského zákoníku, přenechává věřitel smlouvou o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odstavce 1 občanského zákoníku, při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 56 odstavce 1 občanského zákoníku, spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle § 52 občanského zákoníku, spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 559 občanského zákoníku, dluh musí být splněn řádně a včas. 5. Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., o.z. Podle ust. § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle ust. § 1880 odst. 1, 2 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že mezi jejím právním předchůdcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce na částku 10 000 Kč, které byly žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti předány, a předžalobní výzvou a smlouvou o postoupení pohledávky včetně přílohy prokázala, že jí právním předchůdcem žalobkyně byl postoupen dluh v žalované výši. 7. Soud posuzoval přiměřenost ujednaných podmínek ve smyslu shora citovaných ustanoveních, neboť v daném případě se jedná o smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem a spotřebitelem, a dospěl k následujícímu závěru. Soud posuzoval ujednání o tzv. souhrnném poplatku 6 640 Kč, tedy ve výši odpovídající 66,4% jistiny. Ohledně tohoto ujednání soud dospěl k závěru, že fakticky těmito poplatky původní věřitel skrytě navýšil smluvené úroky, které této výše dosáhly ročně, s ohledem na to, že smlouva byla uzavřena na dobu splácení 52 týdnů. Nejvyšší soud přitom dovodil, že pokud jsou sjednány úroky ve výši 60 % ročně, jde o úroky sjednané v nepřiměřené výši, odporující dobrým mravům. S ohledem na uvedené posoudil soud ujednání o souhrnném poplatku jednoznačně v rozporu s dobrými mravy a je tedy neplatné podle ustanovení § 39 občanského zákoníku. Takto sjednaná výše úplat se stala pro žalovaného hrubě nevýhodnou a byla sjednána v rozporu s dobrými mravy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.12.2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004). Nadto nutno rovněž konstatovat, že ve smlouvě o půjčce nebylo nikterak vymezeno, co souhrnný poplatek znamená a z čeho je složen, a ostatně žalobkyně k tomuto poplatku ani ničeho netvrdila. Je navíc jisté, že se skutečnou povahou souhrnného poplatku nebyl obeznámen žalovaný před uzavřením smlouvy. Na tomto závěru nemůže změnit ničeho ani skutečnost, že žalobkyně žalobou dlužnou část poplatku nepožadovala. Shora uvedené však neznamená, že smlouva o půjčce je neplatná jako celek, neboť soud má za to, že ujednání o výši souhrnného poplatku lze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Současně soud odkazuje i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 23. 3. 2017 sp. zn. 19 Co 73/2017, případně na rozhodnutí téhož soudu z 31. 5. 2017 sp. zn. 30 Co 176/2017. 8. Podle tvrzení žaloby žalovaný z částky 10 000 Kč neuhradil ničeho, zůstal tedy dlužen celou výši jistiny 10 000 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonné úroky z prodlení od 7. 8. 2006, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do zaplacení z částky 10 000 Kč, za období od 7. 8. 2006 do 18. 12. 2020 (do postoupení) kapitalizovala tento zákonný úrok z prodlení na částku 19 541,51 Kč. Soud proto žalobkyni přiznal i tento kapitalizovaný úrok z prodlení. Dále pak žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB ke každému prvnímu dni kalendářního pololetí, ve kterém prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení 1 489 Kč. Soud přitom postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění novel, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 200 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudního poplatku ve výši 400 Kč.