5 C 3/2022-34 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal proti žalovanému návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kterým se domáhal rozhodnutí soudu o určení povinnosti žalovaného mu zaplatit částku 1 018 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % od 27. 9. 2018 do zaplacení a náklady řízení ve výši 5 119 Kč. V návrhu tvrdil, že žalovaný jako cestující bez platné jízdenky využil dne [datum] přepravních služeb společnosti [právnická osoba] ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] a [obec]. Tímto se bezdůvodně obohatil o 18 Kč a vznikla mu povinnost zaplatit žalobci přirážku ve výši 1 000 Kč dle § 37/6 zákona č. 266/1994 Sb. 1. Okresní soud v Příbrami vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného na adresu trvalého bydliště ([část obce], [ulice a číslo] tj. sídlo [anonymizováno] [obec] od [datum]), ani na adresu [adresa]. Nebylo zjištěno, že by se žalovaný nacházel ve vazbě či výkonu trestu. 2. Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne [datum] elektronický platební rozkaz zrušil a účastníky vyzval, by se ve lhůtě 10 dnů vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli poučeni, že v případě, že se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žádný z účastníků se nevyjádřil, proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. Žalobce svou aktivní legitimaci prokázal smlouvou o postoupení souboru pohledávek, uzavřenou s právním předchůdcem žalobce dne [datum], je tedy ve věci aktivně legitimován ve smyslu § 1895 zákona č. 89/2012 Sb. 3. V daném případě soud posoudil spor mezi účastníky podle § 2550 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění a vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/200 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, když jízdné činilo 18 Kč a přirážka za porušení podmínek, stanovených přepravním řádem činí 1 000 Kč. Soud žalobě vyhověl a přiznal žalobci rovněž úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť se žalovaný s plněním peněžitého dluhu dostal do prodlení. Lhůta k plnění byla určena třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na jejich náhradu v celkové výši 1 489 Kč Náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a dále náhrada za 21 % DHP ve výši 189 Kč (ze součtu odměny advokáta a režijních paušálů). Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení vyhlášky, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává týž žalobce ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla určena podle §160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).