6 C 226/2021-18 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal dne 14. 12. 2021 žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdila, že dne 5. 10. 2018 uzavřeli s žalovaným dohodu o narovnání, ve které strany dohody prohlásily a potvrdily, že nájemce (žalovaný) provozoval od července 2017 do listopadu 2017 v areálu pronajímatele (žalobce) svou podnikatelskou činnost. Jednalo se o reálné provozní užívání prostorů v areálu pronajímatele, přičemž předmětné prostory byly fakticky užívány zakladatelkou nájemce paní [jméno] [příjmení] již od února 2017. Za uvedené období vznikla pronajímateli pohledávka z titulu popsaného užívání provozních prostor včetně spotřeby energií a služeb a z titulu poškození části pronajatých prostor. Nájemce (žalovaný) plně uznal svůj závazek vůči pronajímateli ve výši 80 000 Kč co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit podle splátkového kalendáře. Žalovaný uhradil pouze první splátku ve výši 10 000 Kč, u druhé splátky ve výši 10 000 Kč žalobce disponuje vykonatelným platebním rozkazem, žalobce tak požaduje uhrazení částky ve výši 60 000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k plnění předžalobní výzvou, žalovaný však na svůj dluh ničeho dalšího neuhradil. Žalobce rovněž požaduje zákonné úroky z prodlení. 2. Ve věci bylo rozhodnuto platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Z listinných důkazů (smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání a movitých věcí ze dne 31. 7. 2017, dohoda o narovnání ze dne 5. 10. 2018, příjmový doklad ze dne 5. 10. 2018, předžalobní výzva ze dne 19. 10. 2021 včetně dodejky, náhled do insolvenčního rejstříku sp. zn. [insolvenční spisová značka]) zjistil soud následující skutkový stav věci. Mezi účastníky byla uzavřena dohoda o narovnání, ve které strany dohody prohlásily a potvrdily, že nájemce (žalovaný) provozoval od července 2017 do listopadu 2017 v areálu pronajímatele (žalobce) svou podnikatelskou činnost. Jednalo se o reálné provozní užívání prostorů v areálu pronajímatele, přičemž předmětné prostory byly fakticky užívány zakladatelkou nájemce paní [jméno] [příjmení] již od února 2017. Za uvedené období vznikla pronajímateli pohledávka z titulu popsaného užívání provozních prostor včetně spotřeby energií a služeb a z titulu poškození části pronajatých prostor. Žalovaný plně uznal svůj závazek vůči pronajímateli ve výši 80 000 Kč co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit podle splátkového kalendáře. Žalovaný uhradil pouze první splátku ve výši 10 000 Kč, u druhé splátky ve výši 10 000 Kč žalobce disponuje vykonatelným platebním rozkazem, žalobce tak požaduje uhrazení částky ve výši 60 000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 5. Podle § 1901 o. z. je stranám na vůli ujednat si změnu svých práv a povinností. 6. Podle § 1903 odst. 1 věta prvá o. z. lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. 7. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě výše uvedených ustanovení soud žalobě vyhověl, když má za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena dohoda o narovnání. Žalovaný však svou povinnost z dohody o narovnání nesplnil. Žalovaný se dostal do prodlení a soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku včetně zákonného úroku tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když zcela úspěšný žalobce, kterému by podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. byla přiznána náhrada nákladů v plné výši, na náhradu nákladů řízení ničeho nepožadoval. 11. Ve smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb., je žalobce osvobozen od soudního poplatku, tato povinnost tedy přechází na žalovaného, kterému byla uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Příbrami soudní poplatek za žalobu (návrh na zahájení řízení) ve výši 3 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.