6 C 55/2022-27 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 1 520 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu žalobce odůvodnil tím, že žalovaný cestoval dopravním prostředkem městské hromadné dopravy osob provozovaným žalobcem a uzavřel tak s ním smlouvu o přepravě osob, kdy při provádění přepravní kontroly se žalovaný neprokázal platným jízdným dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, a to dne 3. 12. 2020. Jelikož pak žalovaný porušil svou povinnost cestujícího, vznikla mu dle smluvních přepravních podmínek povinnost uhradit žalobci přirážku k jízdnému tj. smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Splatnost jednotlivých pohledávek pak nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Žalovanou částku tak představuje jedenkrát smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč a jedenkrát jízdné ve výši 20 Kč. Žalobce zaslal žalovanému dne 19. 8. 2021 předžalobní výzvu, avšak žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. Zároveň žalobce uplatnil také nárok na zákonný úrok z prodlení. 2. V dané věci soud použil ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., ze kterého vyplývá, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (ustanovení § 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné proti rozsudku vydanému v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. 3. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Účastníci byli současně vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne 3. 12. 2020 vyplývá, že žalovaný cestoval dopravním prostředkem městské hromadné dopravy osob provozovaným žalobcem téhož dne, kdy se na výzvu neprokázal jízdním dokladem, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobci jízdné ve výši 20 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 8. 2021 a z dodejky soud zjistil, že žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, kterou byl žalovaný v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. 5. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná, neboť tvrzení v ní uvedená byla prokázána listinnými důkazy předloženými žalobcem. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nijak nebyla zpochybněna. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci z titulu smlouvy o přepravě celkem částku ve výši 1 520 Kč včetně příslušenství, sestávající z jedenkrát jízdného ve výši 18 Kč a jedné smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, přiznané dle smluvních přepravních podmínek a ustanovení § 2048 občanského zákoníku tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě zcela vyhověl. Lhůta k plnění byla podle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní. 6. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), dále ze zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a z vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., přepravní řád. Dle ustanovení § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do splatnosti, dostal se s placením dluhu do prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Podle § 142 odst. 1 a § 51 odst. 3 o. s. ř. soud přiznal ve věci zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 600 Kč, sestávající ze dvou režijních paušálů po 100 Kč (předžalobní výzva, podání žaloby) podle ustanovení § 1, § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb., a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.