7 C 173/2022-120 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala u Obvodního soudu pro Prahu 1 shora uvedenou žalobu s tím, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], dne 12. 12. 2017 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ([anonymizována dvě slova]), na základě této banka poskytla žalovanému částku 150 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách po 2 718,98 Kč počínaje 25. 10. 2018, úvěr byl sjednán se sazbou 12,70% ročně. Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 na žalobkyni, žalovaný dosud žalobkyni dluží na jistině 147 458,44 Kč (jistina 146 087,86 Kč + poplatky 1 370,58 Kč), kapitalizovaný smluvený úrok ve výši 7 937,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 16 517,06 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvený úrok 12,7% ročně z částky 146 087,86 Kč od 26. 2. 2020, jakož i zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 146 087,86 Kč od 26. 2. 2020. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušen. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svou místní nepříslušnost a po právní moci věc postoupil Okresnímu soudu v Příbrami jako soudu místně příslušnému. Účastníci byli vyzváni, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Byli upozorněni, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení § 115a, ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, a proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a a § 101 odst. 4 o. s. ř. 3. Ze Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ([anonymizována dvě slova]) [číslo] ze dne 12. 12. 2017 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], jako banka a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 150 000 Kč. Banka svůj závazek splnila a dne 12. 12. 2017 úvěr žalovanému poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 96 měsíčních splátkách po 2 718,98 Kč počínaje 25. 1. 2018, úvěr byl sjednán se sazbou 12,70% ročně. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Banka tak využila svého práva a prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši dopisem ze dne 29. 10. 2018, neboť žalovaný k tomuto dni byl v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 2. 2020 soud zjistil, že pohledávku za žalovaným banka postoupila žalobkyni, což bylo žalovanému písemně sděleno dopisem ze dne 28. 2. 2020. Dopisem ze dne 31. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 6. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědní. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že mezi jeho právním předchůdcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, žalovaný se pak zavázal tyto finanční prostředky věřiteli vracet po měsíčních splátkách v předepsané podobě. Svému závazku však nedostál, když přestal hradit splátky řádně a včas a dostal se do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně nato využil svého práva vyplývajícího ze smlouvy a prohlásil celý zbytek úvěru za splatný. V souladu se smluvními podmínkami vznikla žalovanému povinnost zaplatit poplatky za zaslání písemné upomínky. Žalobkyně rovněž prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, když bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným na ni byla platně smluvně postoupena. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni dlužnou částku 147 458,44 Kč (jistina 146 087,86 Kč + poplatky 1 370,58 Kč), kapitalizovaný smluvený úrok ve výši 7 937,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 16 517,06 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvený úrok 12,7% ročně z částky 146 087,86 Kč od 26. 2. 2020, jakož i zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 146 087,86 Kč od 26. 2. 2020 Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. 8. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 32 470,60 Kč Náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 5 899 Kč, dále z odměny za zastoupení advokátem ve výši 3 x 7 020 Kč (představující převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), dále z 3x režijního paušálu po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a také z DPH ve výši 21% podle § 137 odst. 3 o. s. ř., ze součtu shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), tedy DPH ve výši 4 611,60 Kč Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).