9 C 160/2021-54 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím představujícím kapitalizovaný úrok ve výši 5 320,30 Kč, úrok 19,23 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 766,67 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč ode dne 16. 1. 2021 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel dne 12. 7. 2018 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný se kromě jistiny zavázal uhradit úrok ve výši 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč a pojistné za doplňkovou službu (životní pojištění) ve výši 480 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 608 Kč. Vrátil však jen 4 500 Kč. Zbytek dluhu ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovaným dne 12. 7. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému přenechala téhož dne v hotovosti 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku 4 000 Kč s úrokovou sazbou 32 % ročně, poplatku za administrativní činnost 4 000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč a poplatku za životní pojištění ve výši 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Celková částka splatná žalovaným tak činila 36 480 Kč. Výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) v případě 60 týdnů byla stanovena na 215,01 %. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dle tvrzení žalobkyně uhradil do zahájení soudního řízení 4 500 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Dle dopisu ze dne 19. 2. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a zároveň jej vyzvala k vrácení 34 480 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalovanému dne 14. 5. 2021. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. Žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalovanému 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit navíc poplatky ve výši 16 480 Kč. Vrátil však jen 4 500 Kč. 11. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že právní předchůdkyni žalobkyně zaplatí jistinu úvěru a dále částku 16 480 Kč tvořenou kapitalizovaným úrokem, administrativním poplatkem, odměnou za hotovostní inkaso splátek a poplatkem za životní pojištění. Účtované činnosti, tedy poplatek za poskytnutí úvěru (ve výši 20 % jistiny), představují zcela běžnou administrativní činnost nutně související s každým úvěrem, kterou musí běžně vykonávat každý poskytovatel spotřebitelského úvěru či zápůjčky. Soud má proto za to, že jeho výše (20 % jistiny) je neúměrně vysoká a neodpovídá skutečným nákladům, které musí věřitel v této souvislosti vynaložit. Za této situace pak soud uzavřel, že uvedený poplatek je dle jeho povahy třeba hodnotit jako úplatu za přenechání peněz, což je definice smluvního úroku. Daný poplatek tak představuje kapitalizovaný úrok. Obdobně pak soud posoudil i poplatek za hotovostní inkaso splátek (jehož důvodnost žalobkyně ani neosvědčila). Tento poplatek byl sjednán ve výši 40 % jistiny. Soud má za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, fakticky těmito poplatky skrytě navýšila smluvené úroky na 80 % jistiny. 12. Soud se proto dále zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době jeho sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V daném případě představuje úrok 80 % jistiny úvěru. V případě nebankovních subjektů je předpoklad, že výše úrokové sazby bude vyšší než u bankovních subjektů, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnutého úvěru. Avšak ani zde nemůže být míra úroku zcela neúměrná. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěru domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) se pohybovaly v červenci 2018 okolo 9 % ročně. Je tedy zcela zřejmé, že takovou výši úroku, jaká byla sjednána ve smlouvě uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, nelze hodnotit jako přiměřenou. Neúměrnost sjednaných úroků dokresluje i RPSN ve výši 215 %, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vzhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu třeba považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok (tj. úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek) za odporující dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z. Smluvní ujednání, kterým byl tento úrok sjednán, je pak v daném případě absolutně neplatné dle § 588 o. z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy. S ohledem na uvedený závěr soud tedy žalobě vyhověl jen v části nevrácené jistiny a poplatku za pojištění, tj. částky 15 980 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ode dne 16. 9. 2019 do zaplacení, jelikož v tomto rozsahu je nárok žalobkyně po právu. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl. 13. Závěrem soud pouze pro úplnost dodává, že s ohledem na výše uvedená zjištění a závěr se již dále nezabýval pro nadbytečnost otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobkyně byla úspěšná zhruba ve stejné výši jako žalovaný.