11 C 128/2023-33 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 39 193,58 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které poskytla žalované revolvingový úvěr formou úvěrového rámce na platební kartě ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 17. dni v měsíci, první splátku [datum]. Doporučená výše splátek činila 2 500 Kč, minimální pak 5 % z vyčerpané částky, vždy nejméně 500 Kč. Měsíční platba na pojištění, pokud bylo sjednáno, činila 1 % z výše měsíční splátky. Bylo sjednáno úročení 22,68 % p. a. Žalovaná celkem za dobu trvání smlouvy vyčerpala 109 337 Kč, a uhradila 109 170 Kč, které věřitel započetl na úhradu čerpané jistiny, sjednaných úroků, poplatků za pojištění a za vedení účtu, nákladů na upomínky či zákonné úroky z prodlení a smluvní pokuty. Protože žalovaná nedodržela sjednané podmínky, právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy a prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum]. Pohledávka byla postoupena žalobkyní smlouvou ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Ke dni postoupení byla pohledávka představována dlužnou jistinou 39 017,58 Kč, nesplaceným smluveným úrokem v částce 2 446,51 Kč za období od [datum] do [datum] ve výši 22,68 % p. a. z dlužné jistiny, nesplacenými měsíčními poplatky za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 65 Kč, smluvní pokutou 176 Kč a poplatky za odeslané upomínky 600 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky představované poštovným 39 Kč za odeslaný dopis. Kromě uvedených částek uplatnila žalobkyně zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení z dlužné jistiny do zaplacení ve výší 15 % p. a. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který byl zrušen pro nedoručení žalované do vlastních rukou. K jednání ve věci nařízenému se žalobkyně nedostavila s omluvou, žalovaná bez omluvy, aniž by se k žalobě vyjádřila. Soud jednal dle ustanovení § 101 odst. 3. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., v jejich nepřítomnosti. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými (oznámení o postoupení pohledávek a sdělení z [datum], platební historie, smlouva – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], poštovní podací arch z [datum] a [datum], oznámení o akceptaci smlouvy o revolvingovém úvěru z [datum], smlouva o postoupení pohledávek z [datum], předžalobní výzva z [datum], odstoupení od smlouvy z [datum]) a z nich zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely v žalobě tvrzenou smlouvu za podmínek v žalobě uváděných, od které věřitel odstoupil dopisem pro nedodržení podmínek ze strany žalované. Postoupení pohledávky žalobkyni bylo žalované oznámeno. Žalovaná uhradila v souvislosti s poskytnutým úvěrem celkem podle platební historie 109 770 Kč. 4. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. 9. Zákonná úprava realizovaná zákonem č. 257/2016 Sb. necílí pouze na ochranu spotřebitelů, ale i poskytovatelů úvěru samotných, které vede k profesionálnímu přístupu a omezení vzniku rizika nesplácených závazků a vynakládání dalších finančních prostředků na následné uplatňování nároků, nemluvě o ochraně dalších osob a jejich nároků při případném předlužení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 10. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany právní předchůdkyně žalobkyně za splněnou. Žalobkyně ani netvrdí, ani neprokazuje, jakým způsobem ověřovala úvěruschopnost žalované a toto nevyplývá ani z jí navržených a soudu předložených listinných důkazů. 11. Protože žalobkyně si k tvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného nesplnila svoji důkazní povinnost ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a protože se jednání ve věci samé nezúčastnila, nemohl soud posupovat dle ustanovení § 118a o. s. ř. a poučit ji o nutnosti doplnění důkazních návrhů a o následcích nesplnění tohoto poučení. Pak mu nezbylo než otázku platnosti uvěrové smlouvy posoudit tak, že smlouva je absolutně neplatná. 12. Žalovaná vyčerpala 109 337 Kč a uhradila 109 770 Kč. Uhrazené částky totiž v případě neplatnosti smlouvy nelze započítat jinak, než na čerpanou jistinu. Žalobkyni tak nic nedluží. Pak soudu nezbylo, než žalobu v celém rozsahu zamítnut. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla úspěšnějším účastníkem řízení, nicméně náklady řízení jí nevznikly.